Vickers Warwick B Mk. l
Václav Němeček

Je dnes téměř zapomenutou skutečností, že starý "Wimpey" neboli Vickers Wellington, měl mít o trochu většího bratra, určeného pro těžké a dálkové bombardování. Wellington vznikl na podkladě specifikací ministerstva letectví B.9/32 a jeho původní prototyp vzlétl 15. 6. 1936. Zdaleka se nepodobal sériovému Wellingtonu a jen typická kovová geodetická konstrukce z duralových šroubovitě spojovaných profilů a plátěný potah (systém Barnese Wallise) byly trvalé. V téže době se ministerstvo a RAF snažily vyřešit problém těžkého bombardovacího stroje (B.9/32 byl střední). Motorářské firmy slibovaly nové typy motorů s výkonem značně přes 735 kW (1000 k), takže těžký bombardér v tehdejším pohledu měl být dvoumotorový. Specifikace se formulovaly na sklonku roku 1934 a na počátku následujícího byly hotovy pod šifrou B. 1/35. Projekty na ně reagovaly čtyři firmy, věrný celé věci však zůstal jen Vickers. Od B. 1/35 se očekávala rychlost alespoň 314 km/h v 4500 m a dolet 2400 km s nákladem 1814 kg pum (dost skromné!).

Rex Pierson, šéfkonstruktér, viděl dále. Firma přijala specifikace B. 1/35 dne 2. 7. 1935, ale se dvěma motory Bristol Hercules HEISM po 995 kW (1300 k) nabídla rychlost 420 km/h. Ministerstvo podepsalo zakázku na prototyp 7. 10. a v březnu \ 1936 byla hotova maketa. Stroj byl veden jako Type 284. V porovnání s dosud ne-zalétaným B.2/32 působil velice vyváženě a účelně, byl prostorný a nabízel v praktickém provozu lepší podmínky. Vickers tedy začal modelovat sériové provedení Type 285 (tj. Wellingtonu) shodně s Type 284 a v této formě pak ministerstvo zakázkou 29/36 objednalo velkosériovou výrobu Wellingtonu. Oproti všeobecnému mínění nebyl tedy Warwick zvětšeninou Wellingtonu, ale přesně naopak!

To vše bylo asi jediné vítězství budoucího Warwicku. V létě 1934 skončilo bezvýchodné dvouleté tlachání Ženevské odzbrojovací konference, jejíž tragikomické výsledky Británie dosti důsledně uplatňovala - mimo jiné i omezením hmotností bombardérů. U B. 1/35 se rozchod konference projevil zvýšením hmotností z 10 440 kg na 13 790 kg. To ovšem chtělo nové motory. Rolls-Royce nabízel v lednu 1937 typ Vulture po 1470 kW (2000 k). Byly to čtyři řady motorů Kestrel seřazené do X. Napier zase prosazoval svůj Sabre, opět čtyřiadvacetiválec, tentokráte do H a o podobném výkonu. Aby to nebylo jednoduché, přišla koncem roku 1937 firma Bristol s dvouhvězdicovým typem Centaurus CEISM.

Ministerstvo nakonec objednalo první prototyp s Vultury (K8178), ale v červenci 1937 přidalo druhý (L9704) pro případ selhání Vulture. Koncem roku však chtělo vyzkoušet i Sabry, a to alternativně ve stejných gondolách. Tak byl druhý prototyp opraven na Type 400 s touto možností. Vrcholem byl požadavek na alternativní montáž Centaurů. Druhý prototyp se tak konečně objevil jako Type 401 s univerzálními gondolami a závěsy motorů. Nejhorší na tom bylo, že žádný z nových motorů nebyl ještě k dispozici. B. 1/35 se dostával do skluzu nejen časově, ale i morálně a bojovou hodnotu. Připravovaný Avro Manchester, rovněž s Vultury, by) mladší a měl lepší perspektivu. Továrna stále ještě zdokonalovala draky. Střelecké věže vyvinuté u Vickerse nevyhovovaly a nahradily je typy Frazer-Nash s dvojkulomety Browning 7,7 mm a to FN 5 na přídi, FN 9 na hřbetě a FN 10 v zádi.

V létě 1939 přišly konečně Vultury (místo v lednu). Po jejich montáži byl 6. 6. 1939 byl stroj zvážen v "plné polní", tj. se šestičlennou osádkou, 3180 l paliva, 3400 kg pum a s celým vojenským vybavením. Výsledek: 17 060 kg! K prvnímu vzletu byla hmotnost snížena na 13 620 kg. Let uskutečnil "Mutt" Summers s Trevorem Westbrookem v Brooklands dne 13. srpna 1939. Zklamání se nedalo utajit - výkon motorů nestačil a s jedním zastaveným se nedalo letět. První let trval jen několik minut pro poruchu přívodu paliva, další lety nevyzněly lépe. 5. dubna 1940 vzlétl L9704, opět se Summersem, poháněn Centaury. S nimi to bylo něco jiného! L9704 byl údajně rychlejší než Hurricane. Přesto prototyp potřeboval hodně doladit.

Centaury se však ve vývoji a výrobě silně opožďovaly. Vulture se dodávaly přednostně Manchesterům a byly natolik nespolehlivé, že se výroba v roce 1940 zastavila. Sabre zase byly určeny pro stíhací Typhoony. Jiné britské motory by B. 1/35 znehodnotily. Dne 3. 1. 1941 ministerstvo objednalo 250 kusů bombardérů s bojovým jménem Warwick, a to 150 verze B Mk. l s americkými dvouhvězdicovými Pratt & Whitney Double Wasp R-2800-S1A4-G po 1360 kW (1850 k) jako Type 422 a 100 kusů B Mk. II s Centaury (Type 413). Americké motory, původně objednané Francií, byly bez problémů k maní, šlo jen o dopravu. Jako první je dostal L9704 (Type 427) a začal létal v červenci 1941. Výroba dala první stroj BV214 v květnu 1942. To již byl Warwick beznadějně zastaralý a produkce byla po 16 kusu zastavena. Bylo dost havárií, letouny posloužily k různým zkouškám, avšak bojové nasazení bylo nulové. B Mk. II vznikl jen jediný (BV216). Hotové draky se posléze uplatnily v dalších rolích, zprvu jako dopravní, pak i jako záchranné a protilodní a protiponorkové (a o nich někdy jindy).

Výrobca: Vickers-Armstrongs Ltd., Weybridge Surrey

Stručná charakteristika
Vickers Warwick B Mk. I
RozmeryRozpätie30,50 m
Dížka22,04 m
Výška5,65 m
Nosná plocha93,58 m2
Hmotnosťprázdna12.920 kg
vzletová20.430 kg
VýkonyMax. rýchlosť360 km/h
Cestová rychlosť335 km/h
Dolet3.200 km
Dostup5.185 m

Trojpohľadový nákres (40k)