Francouzské dvoumotorové stíhací a lehké bombardovací jednoplošníky Potez řady 63, jejichž první exemplář byl zalétán 25. dubna 1936, patřily nesporně k představitelům nové evropské konstrukční školy moderních bojových letounů. Ovlivnily i konstrukci v některých jiných zemích; Avia se dokonce snažila o získání jejich licence a její konstruktér dr. ing. Nebesář navrhl svou vlastní adaptaci jako Av-63 s jednoduchou svislou ocasní plochou.

Potez 63 představoval podle původních specifikací letecké technické služby ministerstva letectví z roku 1934 univerzální stroj využitelný jednak jako těžší i doprovodný či noční stíhací, jednak jako lehký bombardovací, bitevní, případně průzkumný letoun, a to ve dvoumístném či třímístném provedení. Konstruktéři Coroller a Delaruelle prokázali při jeho návrhu nejen technický um, ale i jistou výtvarnou schopnost, protože vytvořili jeden z nejelegantnějších typů své doby.

Uvedené datum prvního vzletu se vztahuje na prototyp stíhacího Potezu 630, který se poté stavěl na objednávku 80 kusů pro Armée de l'Air jako dvoumístný noční Potez 630 CN2. Nespolehlivost čtrnáctiválcových hvězdicových motorů Hispano-Suiza 14AB 10/12 po 492 kW (670 k) vedla k tomu, že stroje byly nasazeny jen k denním operacím a v roce 1940 převážně k výcviku. Větší hodnotu měla stíhací verze Potez 631 CN2 nebo denní 631 C3, opatřená motory Gnome-Rhône 14M6/7 po 485 kW (660 k) a objednaná ve 207 kusech. Po pádu Francie šly některé do Rumunska. Taktický bombardovací Potez 633 B2 se sice zdařil, ale Armée de l'Air svou původní objednávku na 125 kusů zrušila a uvolnila typ pro export do Rumunska, Řecka a Číny. Zoufalá situace ve výzbroji francouzského letectva však přinutila ministerstvo letectví k zabavení části dodávek. Typ Potez 636 představoval verzi bombardovacího a průzkumného letounu pro eventuální zakázku Československa, která se však neuskutečnila a místo Potezu jsme vyráběli sovětské Tupolevy SB jako typ B-71.

Armée de l'Air se nejvíce zajímala o Potez 637 A3 s vanovitým proskleným výstupkem pod trupem. Stroj byl určen pro tzv. spolupráci s armádou, tedy k frontovému průzkumu, bombardování a ostřelování nepřátelských cílů. Výroba však přišla pozdě a nedala potřebný počet kusů - i tak se projevila jejich neschopnost samostatného působení za dne. Větší obliby nakonec dosáhly typy Potez 63.11 s velkou a bohatě prosklenou přídí.

Na sklonku léta 1938 se francouzské letectvo rozhodlo modernizovat koncepci letounů řady Potez 63. Stroje se celkem osvědčovaly, ale bylo zřejmé, že nemají dostatečně výkonné motory a že také výzbroj a pancéřová ochrana členů osádek potřebují zlepšení. Konstrukce mezitím znárodněné firmy Potez odpověděla typovou řadou 67, jejímiž prvními členy byly opět stíhací verze. Dne 30. března 1939 vzlétl první Potez 670, navržený zprvu jako dálkový stíhací s tříčlennou osádkou a s vytrvalostí až tři hodiny. Během vývoje se však změnil na dvoumístný stíhací. Odpovídal vcelku strojům řady 63, avšak jeho tvary se ještě více zdokonalily, zjednodušila se konstrukce podvozku, doladily se tvary svislých ocasních ploch a především - bylo zkonstruováno nové křídlo s eliptickým půdorysem, nápadně odlišným od jednoduchého lichoběžníkového u starších strojů. Jak dalece by výroba eliptického křídla ovlivnila tempo produkce při sériové výrobě není jasné, ale zřejmě by to znamenalo závažné komplikace v beztak rozháraných poměrech znárodněného leteckého průmyslu Francie na prahu války.

První Potez 670 létal se čtrnáctiválci Gnome-Rhóne 14M po 515 kW (700 k). Záhy po zahájení letových zkoušek je nahradily výkonnější Hispano-Suiza 14AB 12/13 po 588 kW (800 k). Zkušební lety s nimi prototyp zahájil v červenci 1939. Montáž nových motorů vedla ke změně typového označení na Potez 671. Podobně jako u předcházející řady 63 i tentokrát se objevily v projektu celé škály variant, zahrnující stroje pro taktické bombardování, frontovou bitevní činnost i průzkum. Armée de l'Air se odhodlala už jen k objednávce 40 sériových strojů Polez 671 C2, tedy dvoumístných denních stíhacích (zkratka C znamená chasse = stíhací, CN pak chasse de nuit = noční stíhací a číslice udává počet členů osádky). Výroba sotva začala, když přišel květnový útok na Francii a její blesková porážka. Při ústupu a německém bombardování byl prototyp 671 zničen, aniž zkoušky skončily, a výroba se zastavila. Stíhací Potez 671 měl být vyzbrojen dvěma kupředu střílejícími kanóny Hispano 404 ráže 20 mm a dvěma kulomety MAC ráže 7,5 mm. Radista/střelec/navigátor měl mít pro obranu dozadu buď dva pohyblivé spřažené kulomety MAC, nebo je- den kanón Hispano. Prototyp byl testován bez výzbroje, i když závěsy pro lafetáž zbraní již v konstrukci byly.

Stručná charakteristika
Potez 670/671
Rozmery	Rozpätie	16,1515,10 m
	Dĺžka	10,80 m
	Výška	3,27 m
	Nosná plocha	30,50 m2
Hmotnosť	prázdna	3.186 kg
	vzletová	4.726 kg
Výkony	Max. rýchlosť	500 km/h
	Dolet	2.000 km

«» 3.5.2002