V létě 1936 vyhlásil Technisches Amt RLM soutěž na letoun pro válečné lodě Kriegsmarine, který měl nahradit zastarávající He 60. Do soutěže se přihlásily firmy Arado a Focke-Wulf a na podzim roku 1936 předložily své projekty. Focke-Wulf představil projekt dvouplošného letounu Fw 62. Arado předložilo projekt jednoplošníku Ar 196, který se RLM líbil více a tak objednalo čtyři prototypy. Továrna Focke-Wulf dostala objednávku na dva stroje, které měly tvořit zálohu pro případ selhání vitězného letounu.
Prototypy Ar 196 V-1 (D-IEHK)a Ar 196 V-2 (D-IHOI) s motorem BMW 132 Dc (880 k) byly zalétány v létě 1937. Tyto dvouplovákové prototypy byly předlohou pro verzi Ar 196 A. Prototypy Ar 196 V-3 (D-ILRE)a Ar 196 V-2 (D-OVMB) s motorem BMW 132 Dc (880 k) s jedním centrálním podtrupovým a dvěma vyrovnávacími křídlovými plováky byly předlohou pro verzi Ar 196 B. Na těchto letounech se zkoušely různé systémy plovákových vzpěr. První tři letouny byly neozbrojené, prototyp V-4 nesl dva 20 mm kanóny MG FF v křídlech a jeden kulomet MG 17 v přídi trupu. Měl také závěsníky pro dvě 50 kg pumy pod křídly. letouny se dvěma plovákovými systémy se stavěly proto, že ani dlouhý výzkum nevedl k jednoznačnému doporučení jednoho z nich. Oba měly své výhody a nevýhody a RLM se rozhodlo vše ověřit v praxi.
Proto objednal deset kusů Ar 196 A-0 a prototyp Ar 196 V-5 (D-IPDB) s centrálním plovákem. Ten poprvé vzlétl na podzim 1938 s motorem BMW 132 K (960 k) a novou třílistou stavitelnou vrtulí VDM. Stejný motor a vrtule byly instalovány do prototypu V-1, který dostal novou zcela uzavřenou kabinu a měl se stát rekordním strojem. Nakonec však dostalo přednost utajení a letoun se o překonání žádného rekordu nepokusil.
První letoun Ar 196 A-0 vzlétl v listopadu 1938 s motorem BMW 132 K. Byl ozbrojen jedním kulometem MG 15 pro pozorovatele a mohl nést dvě 50 kg pumy pod křídly. Letouny nebyly vybaveny zařízením pro katapultování, protože měly sloužit hlavně pro zkoušky. Po pečlivých srovnávacích testech se jevila jako vhodnější dvouplováková verze A a proto RLM ihned objednalo dvacet kusů sériových Ar 196 A-1 s vybavením pro katapultáž. Tyto stroje začaly těsně před začátkem války nahrazovat na těžkých plavidel Kriegsmarine letouny Heinkel He 60.
Po ukončwní výroby verze A-1 začala výroba subverze Ar 196 A-2 pro jednotky pobřežního letectva. Hlavním rozdílem od předchozí verze byla instalace kompletní předpokládané výzbroje, vyzkoušené na prototypu V-4. Pro náhradu letounů verze A-1, používaných na velkých lodích bylo vyrobeno 24 kusů verze Ar 196 A-4. Výzbroj byla stejná, jako u A-2, letoun měl radiostanici FuG 16 a nový vrtulový kužel.
Na jaře 1941 začaly přicházet k jednotkám letouny Ar 196 A-3. Poslední sériově vyráběnou verzí bylo Ar 196 A-5, kde měl pozorovatel kulomet MG 81 Z.
I když RLM zamítlo koncepci jednoplovákové verze Ar 196 B, na přelomu let 1940-41 byla postavena desetikusová nultá série Ar 196 B-0. letouny byly předány ke zkouškám do Wilhelmshavenu. V roce 1941 vznikl projekt verze Ar 196 C s lepšími plováky a čistější aerodynamikou draku. Tato verze se však nevyráběla.
Výroba Ar 196 byla ukončena v srpnu 1944. Podílely se na kromě mateřské továrny i závody Fokker (Holandsko) a SNCA St. Nazaire (Francie). Několik strojů se zachovalo dodnes, pro nás nejdostupnější je vystaven v Námořním muzeu ve Varně (Bulharsko).
| Stručná charakteristika | ||
|---|---|---|
| Arado Ar-196 A-5 | ||
| Rozmery | Rozpätie | 12,40 m |
| Dížka | 11,00 m | |
| Nosná plocha | 28,40 m2 | |
| Hmotnosť | prázdna | 2.990 kg |
| vzletová | 3.730 kg | |
| Výkony | Motor BMW 132K | 661,94 kW |
| Max. rýchlosť | 310 km/h | |
| Dolet | 1.070 km | |
| Dostup | 7.020 m | |
| Stúpavosť v 0 m | 5 m/s | |
«»