Německo i přesto, že mu Versailleská smlouva zakazovala vlastnit vojenská letadla, pečlivě budovala nejprve skrytě a později už i zcela bez utajení silné letectvo, které samozřejmě vyžadovalo propracovaný výcvik pilotů a leteckých specialistů.
Již před válkou bylo velení Luftwaffe jasné, že pro pokračovací výcvik stíhacích pilotů bude třeba nový stroj, než v té době běžně užívané cvičné dvouplošníky s pevným podvozkem. Proto velmi uvítalo nový cvičný celokovový jednoplošník Arado Ar 96 , zkonstruovaný v roce 1938. Při zalétání se sice objevily nedostatky, způsobené hlavně slabým motorem, ale jinak projekt vypadal velmi nadějně.
První prototyp Ar 96 V-1 a malá série letounů Ar 96 A-1,
dodaných v roce 1939 byly ještě poháněny motorem Argus As 10C (240 k), ale
již od začátku bylo rozhodnuto o jeho nahrazení motorem As 410 A-1 (465
k), což byla verze Ar 96 B. Měla rovněž stavitelnou dvoulistou
vrtuli s typickým "větrníkem" pro pohon stavěcího mechanismu. Jinak se
kromě kapotáže od předchozí verze prakticky nelišila. Strojů této verze
bylo vyrobeno nejvíce, v několika subverzích, které se lišily pouze
vybavením nebo doplňky.
Ar 96 B- 1 pro pilotní výcvik
Ar
96 B- 2 pro výcvik střelby s kulometem MG 17
Ar 96 B- 3 pro
pilotní výcvik
Ar 96 B- 5 pro výcvik stíhačů
Ar 96 B-
6 pro střemhlavé bombardování - nestavěl se
Ar 96 B- 7 pro
bombardování s motorem As 410 A-2
Ar 96 B- 8 pro výcvik střelby
s kulometem MG 17 s motorem As 410 A-2
Ar 96 B-10 pro pilotní
výcvik
Pro Bulharsko se měla stavět upravená verze s kulometem MG 15 vzadu, pro kterou byl postaven prototyp Ar 96 V-9. Dodány však byly letouny běžných verzí.
Pro nácvik přistávání vzletů a přistání na letadlové lodi, kterou Německo stavělo, byl jeden letoun vybaven přistávacím hákem a úchyty pro katapult. tato úprava měla označení Ar 96 T ale se zastavením stavby lodi byly zastaveny i zkoušky potenciálních palubních letadel.
O letoun byl zájem i v zahraničí, používalo je Maďarsko (asi 160 ks), Bulharsko (24 ks) a Slovenský štát (asi 5 ks).
Pro velké vytížení mateřské továrny Arado jinými projekty byla výroba přesunuta do továren Avia Praha, Ago Flugzeugwere a později i do Letovu Praha. Tam se stroje vyráběly a opravovaly až do konce války. Úpravami draku pro použití nedeficitních surovin vznikl nový typ Ar 396, který se však nedočkal zdaleka takového rozšíření.
Po válce se v Československu dále vyráběla neozbrojená cvičná a civilní verze Avia C-2 a vyzbrojená cvičná Avia C-2 B se ještě několik let jak pro tuzemské použití, tak i na export. Jejich úpravy, např.jiné vrtule byly vyvolány nedostatky součástek. Po válce bylo dodáno dvacet letadel do Maďarska, po dvou strojích dostalo Bulharsko a Jugoslávie.
Letouny byly velmi oblíbené a používaly se ještě dlouho po válce jak v
armádě, tak i v aeroklubech. I když šlo o velmi rozšířený typ, do dnešních
dob se žádný nedochoval.
Stručná charakteristika | ||
---|---|---|
Ar 96 A | Ar 96 B/C-2 | |
Rozpětí (m) | 10,96 | 10,96 |
Délka (m) | 8,35 | 9,13 |
Výška (m) | 2,64 | 2,59 |
Nosná plocha (m2) | 17,10 | 17,30 |
Vzletová hmotnost (kg) | 1 500 | 1 700-1800 |
Max. rychlost (km/h) | 275 | 310 |
Dostup (m) | 5 500 | 7 100 |
Dolet (km) | 950 | 685 |
Za války vyrobeno v Protektorátu asi 2 300 ks, z toho v továrně
Avia 1 825 ks. Německá produkce není zcela jasná. V poválečném
Československu vyrobeno asi 400 strojů, částečně z válečných zásob.
Na
fotografii je nová Ar 96 B, na továrním letišti v Praze v roce 1941
«»