Arado Ar 96

Německo i přesto, že mu Versailleská smlouva zakazovala vlastnit vojenská letadla, pečlivě budovala nejprve skrytě a později už i zcela bez utajení silné letectvo, které samozřejmě vyžadovalo propracovaný výcvik pilotů a leteckých specialistů.

Již před válkou bylo velení Luftwaffe jasné, že pro pokračovací výcvik stíhacích pilotů bude třeba nový stroj, než v té době běžně užívané cvičné dvouplošníky s pevným podvozkem. Proto velmi uvítalo nový cvičný celokovový jednoplošník Arado Ar 96 , zkonstruovaný v roce 1938. Při zalétání se sice objevily nedostatky, způsobené hlavně slabým motorem, ale jinak projekt vypadal velmi nadějně.

První prototyp Ar 96 V-1 a malá série letounů Ar 96 A-1, dodaných v roce 1939 byly ještě poháněny motorem Argus As 10C (240 k), ale již od začátku bylo rozhodnuto o jeho nahrazení motorem As 410 A-1 (465 k), což byla verze Ar 96 B. Měla rovněž stavitelnou dvoulistou vrtuli s typickým "větrníkem" pro pohon stavěcího mechanismu. Jinak se kromě kapotáže od předchozí verze prakticky nelišila. Strojů této verze bylo vyrobeno nejvíce, v několika subverzích, které se lišily pouze vybavením nebo doplňky.
Ar 96 B- 1 pro pilotní výcvik
Ar 96 B- 2 pro výcvik střelby s kulometem MG 17
Ar 96 B- 3 pro pilotní výcvik
Ar 96 B- 5 pro výcvik stíhačů
Ar 96 B- 6 pro střemhlavé bombardování - nestavěl se
Ar 96 B- 7 pro bombardování s motorem As 410 A-2
Ar 96 B- 8 pro výcvik střelby s kulometem MG 17 s motorem As 410 A-2
Ar 96 B-10 pro pilotní výcvik

Pro Bulharsko se měla stavět upravená verze s kulometem MG 15 vzadu, pro kterou byl postaven prototyp Ar 96 V-9. Dodány však byly letouny běžných verzí.

Pro nácvik přistávání vzletů a přistání na letadlové lodi, kterou Německo stavělo, byl jeden letoun vybaven přistávacím hákem a úchyty pro katapult. tato úprava měla označení Ar 96 T ale se zastavením stavby lodi byly zastaveny i zkoušky potenciálních palubních letadel.

O letoun byl zájem i v zahraničí, používalo je Maďarsko (asi 160 ks), Bulharsko (24 ks) a Slovenský štát (asi 5 ks).

Pro velké vytížení mateřské továrny Arado jinými projekty byla výroba přesunuta do továren Avia Praha, Ago Flugzeugwere a později i do Letovu Praha. Tam se stroje vyráběly a opravovaly až do konce války. Úpravami draku pro použití nedeficitních surovin vznikl nový typ Ar 396, který se však nedočkal zdaleka takového rozšíření.

Po válce se v Československu dále vyráběla neozbrojená cvičná a civilní verze Avia C-2 a vyzbrojená cvičná Avia C-2 B se ještě několik let jak pro tuzemské použití, tak i na export. Jejich úpravy, např.jiné vrtule byly vyvolány nedostatky součástek. Po válce bylo dodáno dvacet letadel do Maďarska, po dvou strojích dostalo Bulharsko a Jugoslávie.

Letouny byly velmi oblíbené a používaly se ještě dlouho po válce jak v armádě, tak i v aeroklubech. I když šlo o velmi rozšířený typ, do dnešních dob se žádný nedochoval.

Stručná charakteristika
  Ar 96 A Ar 96 B/C-2
Rozpětí (m) 10,96 10,96
Délka (m) 8,35 9,13
Výška (m) 2,64 2,59
Nosná plocha (m2) 17,10 17,30
Vzletová hmotnost (kg) 1 500 1 700-1800
Max. rychlost (km/h) 275 310
Dostup (m) 5 500 7 100
Dolet (km) 950 685

Za války vyrobeno v Protektorátu asi 2 300 ks, z toho v továrně Avia 1 825 ks. Německá produkce není zcela jasná. V poválečném Československu vyrobeno asi 400 strojů, částečně z válečných zásob.
Na fotografii je nová Ar 96 B, na továrním letišti v Praze v roce 1941

«»