Historie této těžké stíhačky sahá do roku 1934, kdy byla specifikována na Technickém úřadu letectva nová kategorie letadel tzv. "kampfzerstörer". Mělo jít o rychlý doprovodný, bombardovací a bitevní letoun. Podmínky soutěže na tento letoun byly ihned rozeslány do leteckých továren. Willy Messerschmitt se při projektu nedodržel podmínky zadání, což bylo nakonec dobře. Vroce 1935 byla totiž změněna koncepce výstavby Luftwaffe a kategorie "kampfzerstörer" se změnila na kategorie "těžký stíhač" a "rychlý bombardér".
Do kategorie těžkého stíhače se nový projekt přesně hodil a tak dostal označení Bf 110. Byl to dvoumotorový třímístný celokovový letoun se zatažitelným podvozkem. První prototyp Bf 110 V-1 smotory DB 600 A byl zalétán vkvětnu 1936, ale objevily se nedostatky vobratnosti a hlavně opakované poruchy motorů. Další prototypy byly dále upravovány, až vznikla čtyřkusová série Bf 110 A-0 smotory Jumo 210 Da (640 k). Letouny nesly 4 pevné kulomety MG 17 a jeden pohyblivý MG 15. Dále vznikla hned Bf 110 B-1 saerodynamickým vylepšením draku a motory Jumo 211 Ga (680 k), která nesla ještě přídavné 20 mm kanóny MG FF. Jejich odstraněním a montáží kamer vznikla průzkumná subverze Bf 110 B-2. Koncem roku 1938 byly kdispozici motory DB 601 A, které byly instalovány do verze Bf 110 C. Ověřovací série Bf 110 C-0 byla hotova na jaře 1939 a do začátku války se výroba Bf 110 C-1 rozběhla naplno. Subverze Bf 110 C-4 měla pancéřovanou ochranu posádky, Bf 110 C-5 měla místo kanónů kameru pro průzkum a Bf 110 C-6 měla místo dvojice 20 mm kanónů jeden 30 mm kanón Mk 101. Služba na severním bojišti si vyžádala zvýšení doletu. Jako dálkový byl koncipován Bf 110 D-1 spodtrupovou překližkovou přídavnou nádrží, jejíž použití však bylo dosti problematické. Proto vznikly Bf 110 D-2 se závěsníky 300 l přídavných nádrží pod křídly a Bf 110 D-3, která nesla 2 ks 300 l a 2ks 900 l přídavných nádrží na benzín a 75 l nádrž na olej.pro akce nad mořem nesla vtrupu člun. Na základě bojových zkušeností vznikla na jaře 1941 verze Bf 110 E,subverze Bf 110 E-2 měla nové motory DB 601 N. Průzkumná Bf 110 E-3 nesla místo kanónů kameru, měla ještě dva MG 17 střílející dozadu. Zároveň se vyráběla Bf 110 F-1 se silnějšími motory DB 610 F (1 350 k). To umožnilo zvýšit pancéřovou ochranu posádky, která citelně chyběla při útocích stíhaček. Omezená série Bf 110 F-2 bez pumových závěsníků se používala mj. ktestům nové výzbroje a průzkumná Bf 110 F-3 odpovídala subverzi E-3. Na noční stíhač byl upraven Bf 110 F-4. Nesl doplňkovou podtrupovou výzbroj dvou 30 mm kanónů Mk 108. Výzbroj se později různě měnila. Vroce 1942 měl být tento typ nahrazen pokročilejším Me 210, ale jeho vývoj nebyl stále ještě ukončen. Proto byla konstrukce Bf 110 dále vylepšována. Instalací motorů DB 605 D (1 475 k) a modifikací výzbroje vznikla verze Bf 110 G. Původně navrhovaná Bf 110 G-1 se nestavěla, přešlo se rovnou na Bf 110 G-2. Byl vyzbrojen čtyřmi kulomety MG 17 a dvěma 20 mm kanóny MG 151 vpřídi a jedním pohyblivým MG 81 Z. Vtéto subverzi se hodně experimentovalo svýzbrojí. Bf 110 G-2/R1 nesla 37 mm kanón BK 3,7. Letoun neměl zadní kulomet a část pancéřování. Bf 110 G-2/R2 měla standardní výzbroj a měl zařízení na zvyšování výkonu motoru vstřikováním oxidu dusného GM 1, Bf 110 G-2/R3 měla místo příďových MG 17 dva 30 mm kanóny MK 108. Kombinací R1, R2 a R3 vznikla Bf 110 G-2/R5. Průzkumná Bf 110 G-3 měla místo příďových MG 151 kamery a jeden MG 151 střílející dozadu. Noční stíhač Bf 110 G-4 měl vylepšené přístrojové vybavení a výzbrojí čtyř MG 17, jednoho MG 81Z a dvou 20 mm MG 151. Zabudováním různých modifikací radiolokátoru "Lichtenstein" stypickými "tykadly" na přídi vznikly Bf 110 G-4a až d. Poslední verze Bf 110 H smotory DB 601 E (1 730 k) se již do výroby nedostala. Na začátku války šlo o velmi dobrý stroj, který byl vzápadním tažení velmi úspěšný, ale už vbitvě o Británii nestačil na britské stíhačky a jím vyzbrojené letky utrpěly velké ztráty. Obranná výzbroj byla slabá a chybělo pancéřování. Vroce 1941 se pro své původní zaměření používal na východní frontě, ale po zesílení sovětského letectva byl nasazován prakticky jen jako noční stíhač. Vtéto funkci zaznamenal při obraně Říše velké úspěchy, ale přesila Spojenců byla příliš velká, než aby mohl náletům zabránit. Malý počet těchto strojů dostalo Maďarsko a Itálie. Po válce se už nevyráběl.
| Stručná charakteristika | |||
|---|---|---|---|
| Bf-110 | C-1 | G-1 | |
| Rozmery | Rozpätie | 16,20 m | 16,20 m |
| Dížka | 12,30 m | 12,30 m | |
| Nosná plocha | 38,50 m2 | 38,50 m2 | |
| Hmotnosť | prázdna | 5.200 kg | 5.700 kg |
| vzletová | 6.700 kg | 7.300 kg | |
| Výkony | Motory DB 601A-1 a DB605B-1 | 828,3 kW | 1076,75 kW |
| Max. rýchlosť | 535 km/h | 595 km/h | |
| Dolet | 1.080 km | 1.000 km | |
| Dostup | 10.000 m | 11.000 m | |
| Stúpavosť v 0m | 9,8 m/s | 14,5 m/s | |
 |
«»