Dornier Do 17

V polovině třicátých let měla Lufthansa velký zájem o rychlý poštovní letoun, umožňující i přepravu šesti osob. Společnost Dornier zkonstruovala letoun Do 17, jehož prototypy Do 17 V-1 V-3 byly hotov v roce 1935. Lufthansa jej ale pro dopravu osob odmítla, protože ve velmi štíhlém trupu bylo jen velmi málo místa. To ovšem nijak nevadilo RLM, která nechala prototyp Do 17 V-4 upravit pro vojenské použití. Zkoušely se další úpravy, až na základě prototypu Do 17 V-9 vznikly první sériové bombardovací Do 17 E-1. Zároveň se stavěly průzkumné Do 17 F-1, které měly místo pumových závěsníků a zaměřovače kamery a přídavnou trupovou nádrž. Obě verze měly motory BMW VI (750 k) a byly vyzbrojeny jedním, nebo dvěma 7.9 mm kulomety. Kvality těchto letounů byly ověřeny za války ve Španělsku a výroba se rozběhla naplno.

Motory prvních verzí se měly použít pro stíhačky a proto byly stávající řadové nahrazeny hvězdicovými. Vznikla bombardovací verze (nosnost až 1 000 kg pum) Do 17 M-1 s motory Bramo Fafnir 323 A-1 (900 k) a dálková průzkumná Do 17 P-1 s motory BMW 132 A (865 k). Výzbroj byla posílena až na pět kulometů. Některé stroje byly tropikalizovány. Dornier vyráběl tyto letouny i pro Jugoslávii. Měly motory Gnome-Rhone 14 Na (980 k) a jsou označovány jako Do 17 K. Sedmdesát strojů bylo licenčně postaveno v Jugoslávii s odlišnou výzbrojí.

Těsně před válkou, na jaře 1939 byla zcela překonstruována kabina a předek trupu. Posádka byla koncentrována do bohatě proskleného ”vajíčka”, což umožnilo její lepší spolupráci. Konstrukce dostala označení Do 17 Z. Jako první vznikl předsériový čtyřmístný bombardér Do 17 Z-0. Silnější motory Bramo Fafnir 323 P (1000 k) měla Do 17 Z-2, jako cvičný se zdvojeným řízením vznikl Do 17 Z-4 a dálkový námořní průzkumný Do 17 Z-5 s nafukovacími vaky pro nouzové přistání.

V polovině roku 1940 vznikla těžká noční stíhací subverze Do 17 Z-6, později upravená na Do 17 Z-10 oplechováním přídě a instalací čtyř 7,9 mm kulometů MG 17 a dvou 20 mm kanónů MG FF. Na zčátku roku 1942 byly tyto stroje staženy a nahrazeny vhodnějšími typy.

V Polsku a ve Francii byl letoun hodnocen jako velmi úspěšný, ale v bitvě o Británii nestačila jeho výzbroj. Proto byl různými polními úpravami dozbrojován dalšími kulomety. V průběhu války bojová hodnota se zesilujícím nepřítelem postupně klesala, nakonec Do 17 sloužily jako vlečné stroje kluzáků

Stručná charakteristika
  E-1 Z-2
Rozpětí (m) 18,00 18,00
Délka (m) 16,25 15,80
Výška (m) 4,32 4,56
Nosná plocha (m2) 55,00 55,00
Vzlet.hmotnost (kg) 7.040 8.587
Max.rychlost (km/h)

Ve výšce (m)
310

4.000
410

4.000
Dostup (m) 5.100 7.000
Dolet (km) 1.500 1.160
Vyrobeno (ks) 522

(7k)

«»