V polovině třicátých let zkonstruoval ing. Kurt Tank dvoumotorový stíhací letoun Fw 187, který vzbudil zájem špiček třetí říše, včetně Adolfa Hitlera. S motory motory DB 600 (860 k) byl o 80 km/h rychlejší, než hlavní stíhačka Luftwaffe Bf 109B. Pracovníci RLM však o něj neprojevili zájem, protože jej pro Luftwaffe považovali za nepotřebný. Až po dlouhém jednání nakonec byly objednány tři prototypy, ale s motory Jumo 210. Původně použité DB 600 byly totiž nedostatkové a měly být použity pro letadla s vyšší prioritou.

První prototyp Fw 187 V-1 s motory Jumo 210 Da (680 k) vzlétl na jaře 1937 a dosáhl při zalétání rychlosti 525 km/h. Trup byl až neuvěřitelně subtilní, jeho odpor byl plně srovnatelný s jednomotorovou stíhačkou. Kokpit byl však velmi malý a stísněný. Letoun byl vyzbrojen dvěma kulomety MG 17 po stranách kabiny. Druhý prototyp Fw 187 V-2 měl motory Jumo 210 G, jinak byl prakticky shodný. I ten byl ůspěšně zalétán.

V létě 1936 nastoupil na RLM do funkce ředitele technického odboru slavný stíhač a akrobat Ernst Udet. Ten považoval dvoumotorovou stíhačku za nevýhodnou a proto nařídil přepracování projektu na dvoumístný těžký stíhací stroj. Takto upraven vzlétl Fw 187 V-3 s motory Jumo 210 G a dvěma 20 mm kanóny MG FF. Další prototypy Fw 187 V-4 a Fw 187 V-5 se prakticky od něj nelišily.

Zásadní změnou bylo zamontování motorů DB 600 A (1 000 k). Prototyp Fw 187 V-6 s nimi dosáhl rychlosti 635 km/h, takže byl pořád ještě rychlejší, než jednomotorová stíhačka Bf 109 E. Byly objednány tři předsériové stroje Fw 187 A-01, Fw 187 A-02 a Fw 187 A-03. Byly dodány v létě 1939, ale později byly vráceny továrně, protože prý letoun bez zadního střelce je nevhodný jako těžká stíhačka.

Stroje byly v roce 1940 použity pro obranu mateřského závodu v Brémách. Ing. Mehlhorn dosáhl na tomto letounu údajně i několika sestřelů. Tři stroje Fw 187 A-0byly neoficiálně zapůjčeny JG 77 do Norska, kde byly výborně hodnoceny. Nakonec ale musely být na rozkaz RLM vráceny.

Tento velice nadějný stroj tak nakonec nebyl významněji bojově využit, i když pozdější nasazení spojeneckých letadel Mosquito názory RLM příliš nepotvrzuje. Stroje byla používány také k propagandistickým filmům, kde hrály roli nových hromadně zaváděných těžkých stíhacích letounů typu Zerstörer (ničitel) z výzbroje Luftwaffe.

Některé stroje byly později použity pro zkoušky v projektu Ta 154. Žádný ze strojů se dodnes nezachoval.

Stručná charakteristika
Focke-Wulf Fw 187 A-0
Rozpětí (m)	15,30
Délka (m)	11,01
Výška (m)	3,85
Hmotnost prázdného letounu (kg)	3 600
Maximální hmotnost (kg)	5 000
Max. rychlost (km/h)	525
Dostup (m)	10 000
Vyrobeno (ks)	9

«»