Focke-Wulf Fw 191

(35 kb) Jedním z vývojových programů, které skončily naprosto neúspěšně a nepřízni vě se odrazily na bojeschopnosti Luftwaffe, byl tzv. program Bomber B. vypsaný technickým úřadem ministerstva letectva (RLM) v červenci 1939. Předpokládal vznik středního výškového bombardéru s přetlakovou kabinou, dálkovým ovládáním zbraní a především s novou generací motorů, v té době vznikající. Nejperspektivnější pohonnou jednotkou se zdál být Junkers Jumo 222, velice kompaktní čtyřiadvacetiválec se šesti řadami kapalinou chlazených válců po čtyřech a s vý konem při vzletu 1837 kW (2500 k). Alternativně se počítalo s motorem Daimler-Benz DB 604, čtyřiadvacetiválcem do X a s výkonem dokonce 1955 kW (2660 k). Požadavek střemhlavého bombardování byl jednou ze samozřejmostí a povinností všech tehdejších německých bombardovacích konstrukcí.

Z řady projektů firem Arado. Dornier, Focke-Wulf a Junkers byly k realizaci vybrány Focke-Wulf Fw 191 a Junkers Ju 288, oba s motory Jumo 222; Dornier Do 317 zůstal v záloze a Arado Ar 340 bylo odmítnuto (mělo vzadu nespojené dlouhé nosníky ocasních ploch se samostatnými vodorovnými na každém z nich).

Fw 191, jehož konstruktérem byl ing. Kosel, vypadal velmi slibně. Elegantní hornokřídlý jednoplošník měl na přídi bohatě prosklenou přetlakovou kabinu pro čtyřčlennou osádku. Pumovnice, jejíž dveře se otevíraly skládáním na strany, nesla 2000 kg pum nebo i dvě torpéda. Obrannou výzbroj ovládala osádka dálkově z přídě kabiny, z kupole nad kabinou a ze zadní části výstupku pod kabinou. Na hřbetě trupu a pod ním byly kupolky s kanónem MG 151/20 ráže 20 mm a dvojkulometem MG 81 ráže 7,92 mm. Na koncích motorových gon- dol vyčnívaly další kupolky s MG 81 a třetí zbraň byla pod přídí. Možnost střemhlavého náletu měly zaručit tzv. Multhoppovy vztlakové klapky na odtokové hraně křídla na centroplánu a mezi gondolami a křidélky. Klapky byly dvoudílné, štěrbinové. PH střemhlavém letu se jejich zadní polovina sklopila do polohy kolmé na směr letu a působila jako aerodynamická brzda.

Všechno to bylo dokonale vymyšleno, ale bylo to mrtvě narozené dítě. První dva prototypy, Fw 191V1 a V2, následovaly rychle za sebou na jaře 1942. Draky předstihly vývoj motorů Jumo 222 natolik, že se musely spokojit s dvouhvězdi- covými čtrnáctiválci BMW 801 MÁ. To sice byly vynikající motory, ale se svými 1176 kW (1600 k) vzletového výkonu zdaleka nestačily ani na odlehčené prototypy s pouhými maketami výzbroje. To byla prví překážka na cestě k úspěchu Fw 191. Druhou představovaly Multhoppovy klapky, které po vysunutí rozkmitávaly celý letoun neúnosným způsobem, přičemž úpravy nevedly ke zlepšení. Třetí transplantovalo na letoun samo ministerstvo, které prosadilo důslednou elektrifikaci všech vnitřních zařízení, takže stroj byl naplněn desítkami elektromotorů pro ovládání všeho, čím bylo za letu třeba pohybovat. Výsledek byl jediný - stále se něco porouchávalo a vnitřní instalace byla natolik komplikovaná, že mechanici letounu přezdívali „létající elektrárna" (Fliegendes Kraftwerk).

Vznikly ještě prototypy V3 až V5, ale situace se nelepšila. Konečně na jaře 1943 mohl být zalétán Fw 191 V-6 s hydraulickým systémem a především s prototypovými motory Jumo 222, jejichž výkon byl omezen na 1617 kW (2200 k). Očekávané zlepšení se však nedostavilo. Motory byly poruchové, hydraulika sice znamenala zvýšení spolehlivosti, ale jako celek zůstal Fw 191 V-6 problematickým.

Jak bylo obvyklé v podobných případech. vyrojila se řada projektů se snahou zachránit koncepčně slibný typ. Fw 191 B (V6 představoval řešení Fw 191 A) měl mít dva zdvojené motory DB 606 nebo 610 (ve skutečnosti spojené DB 603 nebo 605), které byly sice výkonnější než Jumo 222, ale velmi těžké. Odstranilo se přetlakování kabiny a dálkové ovládání výzbroje. Fw 191 C měl mít čtyři samostatné motory Jumo 211F nebo DB601E či 605, uvažovalo se i o nových DB 628 po 1984 kW (1475 k), ale koncem roku 1943 se ministerstvo rozhodlo zastavit celý program Bomber B. Stejnými potížemi jako Fw 191 totiž trpěl i Ju 288 a na nedostatek vhodných motorů, tentokráte DB 604, a nadbytek jiných potíží „zahynul" i Do 317.

Stručná charakteristika
Fw 191B (vypočítané)
RozmeryRozpätie26,00 m
Dížka19,63 m
Nosná plocha75,50 m2
Hmotnosťprázdna16.500 kg
vzletová23.800 kg
VýkonyMax. rýchlosť635 km/h
Dolet3.500 km
Dostup8.800 m
Stúpavosť v 0 m20,30 m/s

(75k)

«» 2002-03-03