Tým firmy Heinkel využil svých zkušeností z konstrukcí He 70 k návrhu nového stíhacího jednoplošníku He 112 (jako náhrada za Ar68 a He 51), pochopitelně mnohem menšího a s celokovovou konstrukcí. Prototyp He 112 s britským motorem Rolls-Royce Kestrel (510 ks) vzlétl v létě 1935 a zúčastnil se srovnávacích zkoušek s prototypem Bf 109 a konkurence neschopnými prototypy Ar 80 a Fw 159. Pro řadovou službu byl vybrán Bf 109, zatímco Heinkel zůstal pouze jako záloha.

Prototypy He 112 V-2 a He 112 V-3 měly už motory Jumo 210C (600 ks) a menší plochu křídel. RLM nakonec objednalo srovnávací desetikusové série Bf 109 a He 112, protože nebylo spokojeno s výsledky zkoušek ani u Bf 109.

Prototyp He 112 V-4 vznikl jako vzorek pro ověřovací sérii He 112 A-0. Ve srovnávacích zkouškách ale vyhrál Bf 109 a začal se sériově vyrábět.

Z důvodu neúspěchu v soutěži přistoupil Ernst Heinkel k rekonstrukci stroje. Vznikly další tři prototypy, prototyp He 112 V-8 měl motor Db 600 Aa (1000 ks). Prototyp He 112 V-9 sloužil jako předloha k verzi B, měl změněná křídla motor Jumo 210 Ea a výzbroj dvou 20 mm kanonů MG FF a dvou kulometů MG 17. Japonsko si objednalo 30 kusů, ale dostalo jen 12, zbytek zabavila Luftwaffe kvůli Mnichovu. Japonsko je po uvolnění strojů už nechtělo, ale koupilo je Španělsko, které je pak používalo až do konce války.

V roce 1939 zakoupilo 13 letounů Rumunsko a použilo je pak při útoku na SSSR. Tři He 112 B-1 a prototyp He 112 V-9zkoušelo maďarské letectvo. To ale nakonec nakoupilo Bf 109.
He 112 B-0 poháněl dvanáctiválcový vodou chlazený řadový motor Jumo 210 Ea (680 ks), He 112 B-1 pak motor Jumo 210 G (700 ks). Nejsilnější motor měl prototyp He 112 V-10, a to DB 601 Aa (1 175 ks).