Dvoumotorový plovákový Heinkel He 115
vznikl z požadavků RLM z roku 1935, zaslaných
firmám Heinkel a Hamburger Flugzeugbau (Blohm u. Voss). Heinkel postavil
prototyp He 115 V1 (D-AEHF) o měsíc dříve
a zalétal jej v srpnu 1937. Porovnávací
zkoušky s Ha 140 V1 (D-AUTO) proběhly
v Travemünde počátkem roku 1938 a He
115 zvítězil, takže následovala zakázka na
ověřovací sérii 10 kusů. Firma potvrdila
schopnosti V1 rekordy z 20. 3. 1938 - na
tratích 1000 a 2000 km s nákladem 500.
1000 a 2000 kg stroj dosáhl průměrné rychlosti 328 km/h.
He 115 V1 byl středoplošník pro tři muže
osádky, měl motory BMW 132K po 706 kW
(960 k), nesl torpédo o 800 kg nebo tři pumy po 250 kg a po
jednom kulometu MG 15
7,92 mm v podivně tvarované přídi a na
hřbetě trupu na konci dlouhého zasklení.
Pro rekordní let byla příď ovšem zakapotována vejčitým dřevěným krytem.
V listopadu 1937 následoval He 115 V2 a v březnu 1938 V3,
považovaný za představitele
předsériových He 115A-0. Jeho příď již byla jednoduchá s
kulovitým střelištěm. Nedlouho nato následoval V4 s novými vzpěrami
mezi křídlem, trupem a plováky, takže
odpadly drátové výztuhy. Přetvařovaly se
i ocasní plochy a vyvážení kormidel. V létě
1938 byly hotovy i stroje A-0, schopné nést
až 1250 kg pum.
Rekord V1 přinesl zájem ze zahraničí.
V létě objednalo Norsko šest a Švédsko 12
letounů a firma splnila zakázku přednostně
během roku 1939. tyto exportní stroje se
značily He 115A-2. Od ledna 1939 se stavěly
He 115A-1 pro Küstenfliegergruppen
Luftwaffe (pobřežní jednotky). Koncem roku
1939 dokončil Heinkel výrobu typu He 115
a postupně ji převáděl do sériového závodu
Weser Flugzeugbau. Tam končila stavba
verze A s menšími úpravami u verze A-3.
V létě 1939 prošel jeden He 115A-0 důslednější revizí,
takže vznikl prototyp V5 jako vzor série B. Šlo hlavně o všestrannější
nasazení, včetně zaminování, a o prodloužení
doletu. Série 10 kusů B-0 se začala
u Weser stavět v listopadu a v prosinci již
naběhla skutečná série He 115B-1. Existovala v
rozličných subvariantách, jako B-
1/R-1 pro fotoprůzkum, B-1/R-2 se závěsem pro
pumu 500 kg a B-1/R-3 pro svrhování dvou min LMA po 500 kg. Ze série B-1
bylo 18 kusů postaveno jako B-2 s ocelovými
skluznicemi na plovácích; mohly operovat na ledě a sněhu.
Dosud slabá výzbroj dvou MG 15 (vpředu
s 525 a vzadu s 1500 náboji) začala vadit.
Na jaře 1940 byla vyřešena u He 115C-1
montáží pevného kulometu MG 151/15 pod
příď a po jednom MG 15 střílejícím pevně
dozadu z krytů gondol motorů. Později byl
MG 151/15 nahrazován kanónem MG
151/20. Místo torpéda LTF 5 nebo 6a se
mohla nést magnetická mina LMB III o 920
kg, svrhovaná na padáku. Speciálně minonosných He 115C-3 bylo postaveno 18. He
115C-2/R-4 byly vybaveny pro kladení kouřové
clony vyvíječi dýmu SV 300. C-4 dostaly speciální výbavu pro torpédové útoky
v Arktidě a nenesly příďový kanón. S rostoucími
nároky vzrůstala i vzletová hmotnost.
Heinkel se dlouho zabýval možností montáže nových motorů řady BMW 800. Až v roce
1940 mohl na upravený drak He 115B namontovat dva BMW 801 po 1180 kW (1600
k), takže vznikl prototyp He 115D. Pětimístný stroj nesl v přídi MG 151/20 a
pohyblivý MG 81 J (7,92 mm), po dvojkulometu MG
81 Z na hřbetě trupu a pod ním. Verze D měla hmotnost 12 640 kg, dosahovala 380
km/h a dolet měla 3100 km. Více strojů však
nevzniklo, u starších typů se upravovala improvizovaně jen výzbroj podle vzoru D.
He 115 Luftwaffe byly velmi aktivní v první polovině války,
zejména v oblasti La Manche a Severního moře. Obsazení Norska
poskytlo množství základen k útokům na
konvoje. Stroje rozsévaly magnetické miny
dokonce až do ústí Temže, avšak zvýšená
aktivita RAF nutila He 115 stahovat se více
do Norska, kam přešly po krátkém působení v Biskaji
i stroje spadající pod Fliegerführer Atlantik. Od roku 1943 činnost typu
klesala, nahrazovaly jej He 111, takže v květnu
1944 zbylo na severu jen 10 kusů. O několik měsíců později
zmizely He 115 z první linie vůbec.
Norské He 115A-2 měly dostat ještě před
německým útokem kanón Oerlikon 20 mm,
ale k tomu již nedošlo. Němci zničili jeden
ze tří strojů na jihu, další ustoupil na sever
a třetí odlétl do Skotska. Norové ukořistili
dva He 115B-1, z nichž jeden opravili
a použili na severu země, jeden ulétl do Finska, kde byl
opraven a používán do roku
1943. Finsku Luftwaffe půjčila i dva C-2 na
jaře 1943 a ty v zemi zůstaly rok.
Tři A-2 a jeden B-1 ulétly v červnu 1940
do Británie, kde je u Scottish Aviation opravili. Používaly
se příležitostně. Jeden A-2
(s britským sériovým číslem BV185) podnikal diverzní lety ve
Středomoří, B-2 (BV187)
zase směrem k Norsku, údajně i s německými znaky. Britské
ocenění letových i hladinových vlastností He 115 bylo vesměs velmi vysoké.
Výrobce: Ernst Heinkel A. G.. Rostock-Marienehe,
licence u Weser Flugzeugbau, Einswarden.
Celkem postaveny 4 prototypy a 138 sériových
letounů, z nichž 76 u Weser.
Dvoumotorový plovákový Heinkel He 115
vznikl z požadavků RLM z roku 1935, zaslaných
firmám Heinkel a Hamburger Flugzeugbau (Blohm u. Voss). Heinkel postavil
prototyp He 115 V1 (D-AEHF) o měsíc dříve
a zalétal jej v srpnu 1937. Porovnávací
zkoušky s Ha 140 V1 (D-AUTO) proběhly
v Travemünde počátkem roku 1938 a He
115 zvítězil, takže následovala zakázka na
ověřovací sérii 10 kusů. Firma potvrdila
schopnosti V1 rekordy z 20. 3. 1938 - na
tratích 1000 a 2000 km s nákladem 500.
1000 a 2000 kg stroj dosáhl průměrné rychlosti 328 km/h.
