Heinkel -115

Dvoumotorový plovákový Heinkel He 115 vznikl z požadavků RLM z roku 1935, zaslaných firmám Heinkel a Hamburger Flugzeugbau (Blohm u. Voss). Heinkel postavil prototyp He 115 V1 (D-AEHF) o měsíc dříve a zalétal jej v srpnu 1937. Porovnávací zkoušky s Ha 140 V1 (D-AUTO) proběhly v Travemünde počátkem roku 1938 a He 115 zvítězil, takže následovala zakázka na ověřovací sérii 10 kusů. Firma potvrdila schopnosti V1 rekordy z 20. 3. 1938 - na tratích 1000 a 2000 km s nákladem 500. 1000 a 2000 kg stroj dosáhl průměrné rychlosti 328 km/h.

He 115 V1 byl středoplošník pro tři muže osádky, měl motory BMW 132K po 706 kW (960 k), nesl torpédo o 800 kg nebo tři pumy po 250 kg a po jednom kulometu MG 15 7,92 mm v podivně tvarované přídi a na hřbetě trupu na konci dlouhého zasklení. Pro rekordní let byla příď ovšem zakapotována vejčitým dřevěným krytem. V listopadu 1937 následoval He 115 V2 a v březnu 1938 V3, považovaný za představitele předsériových He 115A-0. Jeho příď již byla jednoduchá s kulovitým střelištěm. Nedlouho nato následoval V4 s novými vzpěrami mezi křídlem, trupem a plováky, takže odpadly drátové výztuhy. Přetvařovaly se i ocasní plochy a vyvážení kormidel. V létě 1938 byly hotovy i stroje A-0, schopné nést až 1250 kg pum.

Rekord V1 přinesl zájem ze zahraničí. V létě objednalo Norsko šest a Švédsko 12 letounů a firma splnila zakázku přednostně během roku 1939. tyto exportní stroje se značily He 115A-2. Od ledna 1939 se stavěly He 115A-1 pro Küstenfliegergruppen Luftwaffe (pobřežní jednotky). Koncem roku 1939 dokončil Heinkel výrobu typu He 115 a postupně ji převáděl do sériového závodu Weser Flugzeugbau. Tam končila stavba verze A s menšími úpravami u verze A-3. V létě 1939 prošel jeden He 115A-0 důslednější revizí, takže vznikl prototyp V5 jako vzor série B. Šlo hlavně o všestrannější nasazení, včetně zaminování, a o prodloužení doletu. Série 10 kusů B-0 se začala u Weser stavět v listopadu a v prosinci již naběhla skutečná série He 115B-1. Existovala v rozličných subvariantách, jako B- 1/R-1 pro fotoprůzkum, B-1/R-2 se závěsem pro pumu 500 kg a B-1/R-3 pro svrhování dvou min LMA po 500 kg. Ze série B-1 bylo 18 kusů postaveno jako B-2 s ocelovými skluznicemi na plovácích; mohly operovat na ledě a sněhu.

Dosud slabá výzbroj dvou MG 15 (vpředu s 525 a vzadu s 1500 náboji) začala vadit. Na jaře 1940 byla vyřešena u He 115C-1 montáží pevného kulometu MG 151/15 pod příď a po jednom MG 15 střílejícím pevně dozadu z krytů gondol motorů. Později byl MG 151/15 nahrazován kanónem MG 151/20. Místo torpéda LTF 5 nebo 6a se mohla nést magnetická mina LMB III o 920 kg, svrhovaná na padáku. Speciálně minonosných He 115C-3 bylo postaveno 18. He 115C-2/R-4 byly vybaveny pro kladení kouřové clony vyvíječi dýmu SV 300. C-4 dostaly speciální výbavu pro torpédové útoky v Arktidě a nenesly příďový kanón. S rostoucími nároky vzrůstala i vzletová hmotnost.

Heinkel se dlouho zabýval možností montáže nových motorů řady BMW 800. Až v roce 1940 mohl na upravený drak He 115B namontovat dva BMW 801 po 1180 kW (1600 k), takže vznikl prototyp He 115D. Pětimístný stroj nesl v přídi MG 151/20 a pohyblivý MG 81 J (7,92 mm), po dvojkulometu MG 81 Z na hřbetě trupu a pod ním. Verze D měla hmotnost 12 640 kg, dosahovala 380 km/h a dolet měla 3100 km. Více strojů však nevzniklo, u starších typů se upravovala improvizovaně jen výzbroj podle vzoru D.

He 115 Luftwaffe byly velmi aktivní v první polovině války, zejména v oblasti La Manche a Severního moře. Obsazení Norska poskytlo množství základen k útokům na konvoje. Stroje rozsévaly magnetické miny dokonce až do ústí Temže, avšak zvýšená aktivita RAF nutila He 115 stahovat se více do Norska, kam přešly po krátkém působení v Biskaji i stroje spadající pod Fliegerführer Atlantik. Od roku 1943 činnost typu klesala, nahrazovaly jej He 111, takže v květnu 1944 zbylo na severu jen 10 kusů. O několik měsíců později zmizely He 115 z první linie vůbec.

Norské He 115A-2 měly dostat ještě před německým útokem kanón Oerlikon 20 mm, ale k tomu již nedošlo. Němci zničili jeden ze tří strojů na jihu, další ustoupil na sever a třetí odlétl do Skotska. Norové ukořistili dva He 115B-1, z nichž jeden opravili a použili na severu země, jeden ulétl do Finska, kde byl opraven a používán do roku 1943. Finsku Luftwaffe půjčila i dva C-2 na jaře 1943 a ty v zemi zůstaly rok.

Tři A-2 a jeden B-1 ulétly v červnu 1940 do Británie, kde je u Scottish Aviation opravili. Používaly se příležitostně. Jeden A-2 (s britským sériovým číslem BV185) podnikal diverzní lety ve Středomoří, B-2 (BV187) zase směrem k Norsku, údajně i s německými znaky. Britské ocenění letových i hladinových vlastností He 115 bylo vesměs velmi vysoké.

Výrobce: Ernst Heinkel A. G.. Rostock-Marienehe, licence u Weser Flugzeugbau, Einswarden. Celkem postaveny 4 prototypy a 138 sériových letounů, z nichž 76 u Weser.

Stručná charakteristika
He-115C-1
RozmeryRozpätie22,27 m
Dížka17,30 m
Výška6,60 m
Nosná plocha86,70 m2
Hmotnosťprázdna6.870 kg
vzletová10.680 kg
VýkonyMax. rýchlosť300 km/h
Cestovná rychlosť290 km/h
Dolet2.495 km
Dostup5.160 m
Stúpavosť v 0 m2,92 m/s

«» 14.9.2002