Tento dvoumotorový noční stíhač vznikl po ukončení bitvy o Británii
a zesílení náletů britských svazů. Do té doby používané Bf 109 a Bf 110 už
nestačily a RLM se rozhodla zavést do výroby speciální letoun. Továrna
Heinkel v roce 1940 navrhla dvoumotorový víceúčelový letoun, který
ale zůstal na papíře. Nyní byl projekt upraven na nočního stíhače a
urychleně byly zahájeny práce na přípravě výroby. Nový typ byl označen
He 219,
První prototyp He 219 V-1 s motory DB 603 E
(1800 k) vzlétl 15.11.1942. Při zkouškách se neobjevily vážnější problémy
a tak mohla být do dalších letounů zabudována radarová aparatura a
kanónová výzbroj ( 6 ks 15 mm MG 151). Po ukončení zkoušek v dubnu
1943 bylo objednáno 300 kusů, jejichž výroba okamžitě začala.
V červnu již bylo vyrobeno několik He 219 A-0, které byly
okamžitě nasazeny u nočních letek. Zde potvrdil své kvality rychlým
dosažením několika vzdušných vítězství.
S dodávkami motorů DB 603 E byly problémy, proto vznikl He
219 A-2 s motory DB 603 A (1850 k) a zvýšeným doletem.
Experimentovalo se s různými kombinacemi zbraní, proto letouny této
verze měly často rozdílnou výzbroj, montovanou až dodatečně.
V březnu 1944 vznikla verze He 219 A-5, která
umožňovala stavebnicovou kombinaci integrovaných zbraňových kompletů. U
některých strojů byly instalovány dva kanóny MK 108 v zadní části
trupu, které střílely dopředu pod úhlem 65otzv. ”Schräge Musik”
Zároveň bylo postaveno několik odlehčených He 219 A-6 s
motory DB 603L (2100 k). Měly být nasazeny proti spojeneckým ”Mosquitům”,
které díky své rychlosti dělaly německé obraně velké problémy.
Koncem roku 1944 vznikla poslední verze He 219 A-7, která
měla silnější výzbroj a lepší přístrojové vybavení. Pro spojenecké svazy
to byl velmi nebezpečný protivník až do konce války. To už ale noční letky
velmi trpěly bombardováním letišť a nedostatkem pohonných hmot, takže
mohlo být nasazeno stále méně strojů.
Byly navrženy letouny verzí B a C, které měly mít
ještě větší výkony. Zůstalo však jen u projektů, nebo jednotlivých
prototypů.