Firma Heinkel se ve třicátých letech bouřlivě
rozvíjela spolu s nástupem Hitlera k moci a zcela nepokrytém
obnovení Luftwaffe. Již před rokem 1933 však konstruovala letouny, které
sice byly civilní, ale daly se okamžitě použít i pro vojenské účely.
Říšské ministerstvo dopravy objednalo u firmy Heinkel v roce
1931 vodní letoun v civilním provedení. Vznikl plovákový dvoumístný
dvojplošník He 60, jehož prototyp nesl civilní registraci (D-2157) a
označení HD-60. Letoun byl vyzkoušen s motorem BMW VI 6,0 (660
ks) v prosinci 1931. Jeho označení bylo změněno na He 60 V-1
(nebo také He 60a).
Zkoušky prokázaly dobré letové vlastnosti, jen motor byl příliš
slabý. Proto vznikl He 60 V-2 (nebo také He 60b)
s motorem BMW VI 7,3 (750 k). Stroj nesl rovněž civilní registraci
(D-2325).
V roce 1933 vznikl prototyp He 60 V-3 (nebo také He
60c), na kterém se ověřovalo vystřelování letounu z katapultu. To
již byla zjevně vojenská úprava pro použití stroje na válečných lodích.
Jako vzorový stroj pro sériovou výrobu verze He 60 A vznikl
He 60 V-4. U něj byl použit původní slabší motor. Strojů těchto
verze bylo postaveno 81 kusů. Používaly se jako školní námořní.
Zástavbou motoru DB 600 A (910 ks) vznikla verze He 60 B.
Jediný postavený stroj byl testován v roce 1935, ale nakonec ke
stavbě dalším letadel nedošlo.
V roce 1934 vznikla vojenská ozbrojená verze He 60 C.
Pozorovatel měl pro obranu zadní polosféry k dispozici kulomet MG
15 na oběžném kruhu. Tato verze měla být použita k námořnímu
průzkumu. Výroba těchto strojů musela být přesunuta do továren Arado a
Wesserflug, protože mateřská firma byla plně vytížena výrobou jiných typů.
Montáží pevného kulometu MG 17, střílejícím dopředu reagoval
výrobce na stížnosti, týkající se slabé výzbroje. Takto vybavené letouny
byly označovány He 60 D. Španělsko zakoupilo šest těchto strojů,
označovaných jako He 60 E. I přes jejich zastaralost byly používány
hlavně pro námořní průzkum a jejich služba skončila až v roce 1948.
Letouny He 60 byly sice zastaralé už na konci války a v roce
1939 byly postupně stahovány od jednotek. Jejich nástupce He 114 se však
nepovedl a stroje se vrátily zpět do služby. Létaly spolehlivě a u posádek
byly oblíbeny. K jejich definitivnímu nahrazení docházelo až
v letech 1942-43, kdy již byly k dispozici lepší konstrukce. He
60 nakonec dosloužily u jednotek jako školní a pomocné stroje.
Firma Heinkel se ve třicátých letech bouřlivě
rozvíjela spolu s nástupem Hitlera k moci a zcela nepokrytém
obnovení Luftwaffe. Již před rokem 1933 však konstruovala letouny, které
sice byly civilní, ale daly se okamžitě použít i pro vojenské účely.