Konec léta a začátek podzimu 1940 byly ve znamení obrovského napětí ve světě. Hitlerovo Německo se neuvěřitelně snadno zmocnilo celé západní Evropy a proti němu stála osamocená Británie, nemilosrdně napadaná Góringovou Luftwaffe. Průběh bitvy o Británii však prokazoval stále zřetelněji, že síla RAF je sice značně narušena a v některých časových úsecích klesá na minimum fyzických i materiálových možností, avšak že zůstává nezlomena. To vážně ohrožovalo proponovanou leteckou a námořní výsadkovou operaci Seelówe, která měla - alespoň v plánech Hitlerova štábu - definitivně zničit proradný Albion. Tak, jako v první světové válce německá propaganda razila heslo "Gott strate Engeland!" (bůh ztrestej Anglii), tak nyní doprovázely vítězné filmové záběry bombardérů a ponorek písně "Den wir fahren gegen Engeland...".
Tato protibritská kampaň však měla zcela opačné pozadí. Vzdor smlouvám se SSSR se
Hitler v říjnu 1940 rozhodl odsunout operaci Seelówe a spustit ji až po porážce
Sovětského svazu, kterou neodhadoval na déle než 18 měsíců. Ministerstvo letectví
zadalo 1. listopadu 1940 základní podklady pro konstrukci a stavbu obřích výsadkových
kluzáků, schopných při pozdější operaci Seelówe přepravovat až dvacetitunové vojenské
náklady. Prací byly pověřeny firmy Messerschmitt a Junkers, které dostaly zároveň
instrukce o technologii z nestrategických materiálů. U Messerschmittu to byly bezešvé
trubky z Chomutova, u Junkerse dřevo. Zní to jako groteska, když firma proslulá po
celou dobu existence prací s duralem, měla přejít na dřevo.
Celá akce byla označena Warschau (Varšava), dostalo se jí vysoké priority vzhledem
k plánovanému brzkému vítězství na východě, a obě vývojová střediska se ustavila mimo
vlastní podniky. Junkersovo sídlilo v Merse-burgu, jmenovalo se Warschau-Ost
(východní) a vedl je ing. Heinrich Hertel, šéf vývoje firmy. Messerschmittova byla v
Laupheimu jako Warschau-Súd (jižní). Zároveň se zakázkou na vývoj byla objednána
série 100 kusů. Nový Ju 322 se rodil v bolestech. Pro tak obrovský projekt nebyl
dostatek jakostního vyzrálého dřeva, pevnostní zkušebna odmítala jeden druh po
druhém, anebo navrhovala výrazné zvětšení rozměrů stavebních prvků, aby se zajistila
pevnost.
Koncepce Ju 322 byla podobná starému čtyřmotorovému G-38, tedy velmi tlusté křídlo
se zvětšenou střední částí, jen nevelký trup za křídlem vedoucí k ocasním plochám. V
centroplánu byl vlastní nákladní prostor přístupný odklopením nábožné hrany a
spuštěním rampy. Mohl se tak nést protiletadlový kanón 88 se střelivem, obsluhou a
tažným vozidlem, tank PZKW IV nebo 140 plně vystrojených pěšáků a jiné podobné náklady.
Vlastní osádka byla šestičlenná. Kluzák měl na přídi dvě střeliště s kulomety MG 15
7,92 mm nebo MG 131 13 mm a na hřbetě trupu další. Pilotní kabina se posunula na levou
stranu mimo nákladní prostor. Kluzák spočíval na ocelových lyžích, vzlétat měl na
mnohakolém odhazovatelném vozíku. Pod přídí byla pomocná nárazníková kola.
Název Mammut, který se pro Ju 322 posléze ujal, byl přesný. Obtíže s dřevěnou
konstrukcí vedly k soustavnému zvětšování rozměrů, až se konečně v Merseburgu objevil
obr s rozpětím přes 80 m. Když jej poprvé uviděl Ernst Udet, šéf technického úřadu
ministerstva letectví, vyslovil ihned pochyby o tom, zda se toto monstrum vůbec
vznese a jak se v kladném případě bude chovat.
První zklamání přišlo v březnu 1941, když se nacvičoval vjezd tanku PzKW IV
do kluzáku spočívajícím na vozíku o 32 kolech. Nájezd byl šikmý, ale tank jej
zvládl. Když se však zastavil v nákladním prostoru, podlaha se pod ním prolomila.
Vše se muselo předělávat, zesilovat, vzrostla hmotnost konstrukce a náklad se snížil
na 12 tun. V dubnu 1941 byly hotovy prototypy Ju 322 V1 a V2 a rozpracováno
98 kusů. Letové zkoušky mohly začít. Byly svěřeny XI. leteckému sboru, který
ustavil Sonderkommando Merseburg s Junkersem Ju 90 V7 se čtyřmi motory BMW 801 MA
po 1250 kW (1700 k). Jen ty mohly zmoci kluzák s nákladem pouhých 4000 kg. Před
vzletovou dráhou v Merseburgu byl v délce 5 km vymýcen v lese koridor, Ju 90 V7 byl
s Mammutem spojen stometrovým lanem o tlouštce 16 mm.
Motory burácely naplno, oba stroje se poznenáhlu pohnuly, kluzák se nadnesl,
podvozek odpadl a neodrazil se od země - všichni si oddechli. Kluzák však stoupal
velmi rychle, dostal se téměř nad svůj vlečný stroj, jemuž vytrvale zvedal záď.
Když již hrozilo nebezpečí, že se motorový letoun zabodne přídí do země, pilot
odpoutal lano. Mammut pak doklouzal k obci Blósien (jeli to správně v literatuře
zaznamenáno), kde si celkem pokojně sedl na lyže. Tam jej také kdosi vyfotografoval,
což je jediný, i když ne zcela jakostní snímek.
Návrat kluzáku na letiště byl dramatický. Musel se postavit improvizovaný přejezd
přes železniční trať, která probíhala mezi obcí a letištěm, kluzák byl vyzvednut na
svůj startovací vozík a dva tanky jej dotáhly zpět. Vše trvalo 14 dní. V Merseburgu
se překonstruovávaly ocasní plochy a připravovaly další nutné úpravy, avšak Udetův
úřad dospěl k názoru, že koncepce Mammutu nemá šanci, zvláště. když mezitím
Messerschmittův Me 321 Gigant postupoval bez problémů. V květnu 1941 byla činnost
Wasrchau-Ost zastavena.
Konec léta a začátek podzimu 1940 byly ve znamení obrovského napětí ve světě. Hitlerovo Německo se neuvěřitelně snadno zmocnilo celé západní Evropy a proti němu stála osamocená Británie, nemilosrdně napadaná Góringovou Luftwaffe. Průběh bitvy o Británii však prokazoval stále zřetelněji, že síla RAF je sice značně narušena a v některých časových úsecích klesá na minimum fyzických i materiálových možností, avšak že zůstává nezlomena. To vážně ohrožovalo proponovanou leteckou a námořní výsadkovou operaci Seelówe, která měla - alespoň v plánech Hitlerova štábu - definitivně zničit proradný Albion. Tak, jako v první světové válce německá propaganda razila heslo "Gott strate Engeland!" (bůh ztrestej Anglii), tak nyní doprovázely vítězné filmové záběry bombardérů a ponorek písně "Den wir fahren gegen Engeland...".
