Významným přínosem Severoatlantické aliance v oblasti radioelektronického průzkumu a elektronického boje (EB) prostoru Jugoslávie jsou letouny TORNADO ECR (Electronic Combat and Reconnaissance). Německo rozhodlo o vyčlenění několika letounů TORNADO ECR pro poskytování průzkumných informací ve prospěch Severoatlantické aliance v rámci taktiky komplexního umlčování prostředků protivzdušné obrany (PVO). Letouny se osvědčily zejména v prvních fázích leteckých úderů.

Charakteristika letounu

Letoun TORNADO ECR (Electronic Combat and Reconnaissance) je speciální verze stíhacího bombardovacího letounu TORNADO IDS (Interdictor/Strike), upravená k vedení radioelektronického průzkumu a REB a k ničení radioelektronických cílů protivníka. Projekt byl zpracován v polovině 80. let, let prvního prototypu letounu TORNADO ECR se uskutečnil 18. srpna 1988, sériová výroba byla zahájena 26. října 1989 a dodávky německému vojenskému letectvu byly zahájeny v květnu 1990. Koncem roku 1992 byla dovršena výstavba dvou letek těchto speciálních letounů. 15 letounů je zařazeno u 2. letky 38. stíhacího bombardovacího leteckého křídla (v Jever), 15 letounů u 2. letky 32. stíhacího bombardovacího leteckého křídla (v Lechfeld) a 5 letounů je záložních. Celkem je tedy v operačním použití zasazeno 35 letounů TORNADO ECR. Italské vojenské letectvo v roce 1993 dále zavedlo do operačního použití 16 letounů TORNADO IT ECR (Italian ECR) s menšími odlišnostmi radiotechnického vybavení. Cílem výstavby letek TORNADO ECR je posílení technických prostředků k prosazování nové taktiky komplexního umlčování protivzdušné obrany protivníka SEAD (Suppression of Enemy Defences) letectva NATO v Evropě.

Určení letounu

Letoun TORNADO ECR je určen k vedení radioelektronického průzkumu, rušení a bezprostřednímu ničení radioelektronických prostředků protivníka. Pro řešení těchto úkolů je vybaven speciální radioelektronickou průzkumnou výstrojí a výzbrojí. Moderní radiotechnické a speciální vybavení průzkumu a REB mu umožňuje samostatně nebo jako součást úderné formace letounů taktického letectva překonávat PVO protivníka letem v přízemní výšce do 150 m (tzv. kopírováním terénu), vést jejich skupinovou ochranu aktivním rušením v průběhu plnění bojových úkolů v hloubce. Výkon vysílačů rušičů dovoluje vést přehradné širokopásmové i úzkopásmové rušení z prostoru mimo dosah prostředků PVO protivníka (tzv. role "STAND OFF").

 Vyhledávací radiolokátor PVO před úderem (nahoře) a po úderu (dole)

Konstrukce letounu

Letoun TORNADO ECR je řešen jako dvoumístný, hornokřídlý, s měnitelnou šípovitostí křídel v rozsahu 25° až 67°. Je jedním z prvních sériově vyráběných letounů vybavených systémem řízení po vodičích, které v počátcích provozu bylo příčinou několika havárií letounů TORNADO. Tyto nedostatky byly postupně odstraněny. Celokovový trup poloskořepinové konstrukce s potahem z hliníkových slitin. Příď a přechody mezi centroplánem a pohyblivým křídlem jsou opatřeny dielektrickými kryty. V konstrukci draku byly využity nové umělohmotné a kompozitní materiály. Kabina je dvoumístná - přední pro pilota a zadní pro navigátora/operátora elektronického boje (EB). V zadní části je opatřen masivní kýlovou plochou a vodorovnou stabilizační plochou. Letoun TORNADO ECR je poháněn dvěma proudovými motory Mk 105 s přídavným spalováním (verze RB 199), které v porovnání s původními motory Mk 103 letounu TORNADO IDS dosahují o 10 % vyššího výkonu při nižší měrné spotřebě paliva.

Radiotechnické vybavení letounu

Standardní elektronická výstroj letounu obsahuje hlavní číslicový počítač LR1432 a počítač letových hodnot. Pro spojení za letu mají letouny TORNADO ECR VKV/UKV rádiovou stanici XT-3000 a KV rádiovou stanici XK-401. Navigaci po trati letu a v prostoru bojové činnosti zabezpečují víceúčelový radiolokátor RADPAC, inerciální navigační zařízení FIN1010, navigační dopplerovský radiolokátor DECCA Typ 72, kombinované zařízení systémů TACAN/ILS AN/ARN-91/MITAC a radiolokační výškoměr AHV-9T.

Speciální radioelektronická výstroj je tvořena zařízením radiotechnického průzkumu ELS (Emitter Location System) a infračervenou kamerou PAMIR (Passive Airborne Modular Infrared System). Dále kontejnerovým aktivním radiolokačním rušičem CERBERUS, pasivním radiolokačním-infračerveným rušičem BOZ-101, -104, výstražným radiolokačním přijímačem AN/ALR-68 a zařízením pro přenos dat v reálném čase ODIN (Operational Data Interface). Výroba zařízení radiotechnického průzkumu ELS americké firmy Texas Instruments byla zahájena v roce 1993. Vyhledává a zaměřuje polohy zdrojů impulzních signálů a signálů stálé vlny v přední polosféře v kmitočtovém pásmu 0,5 až 18 GHz, které lze snadno rozšířit na 0,1 až 40 GHz. Efektivní dosah průzkumu může být v závislosti na výšce letu a intenzitě signálu asi 300 kilometrů (závisí vždy na podmínkách prostředí a charakteru signálu). K vyhodnocování signálů a rozpoznávání pozemních i vzdušných radioelektronických cílů využívá databanky se základními parametry. Antény zařízení ELS jsou zabudovány po obou stranách přechodu centroplánu v trup, přijímací a vyhodnocovací jednotky uvnitř trupu namísto vyjmutých kanonů. Radioelektronická situace se podle potřeb může zobrazovat na kterémkoliv velkoplošném displeji v kabině pilota i operátora EB.

Aktivní radiolokační rušič CERBERUS je určen ke skupinové a vlastní ochraně letounů TORNADO ECR rušením spojovacích a radiolokačních prostředků začleněných zejména v systémech PVO. Ruší šumem nebo impulzním signálem v kmitočtovém pásmu 0,1 až 40 GHz adaptivním středním výkonem 150 až 300 W. Je aktivován operátorem EB nebo automaticky výstražným radiolokačním přijímačem AN/ALR-68. Zavěšuje se na závěsník na konci levého křídla. Na konci pravého křídla je instalován zdokonalený pasivní rušič BOZ-104.

Pasivní radiolokační/infračervený rušič BOZ-104 je určen k vlastní ochraně letounů TORNADO ECR před pozemními a leteckými PLŘS s radiolokační nebo infračervenou naváděcí soustavou. Vyvinula jej firma Philips. Umožňuje programově odpalovat náboje s dipólovými odrážeči nebo klamnými zdroji IČ záření a tím vytvářet oblasti radiolokačního stínu a narušovat proces navedení. Je ovládán ručně operátorem REB nebo automaticky výstražným přijímačem AN/ALR-68. Zavěšuje se na závěsník na konci pravého křídla.

Výstražný radiolokační přijímač AN/ALR-68 poskytuje osádce letounu informaci o ozáření letounu impulzním radiolokačním signálem nebo signálem stálé vlny (CW). Pracuje v kmitočtovém pásmu 0,5 až 18 GHz. Informace o druhu zjištěného signálu a směru k jeho vysílači se zobrazuje na indikátoru pilota a současně s údaji o zjištěných základních parametrech signálu (nosný a opakovací kmitočet, délka impulzu, perioda otáčení antény a pravděpodobný typ prostředku) na velkoplošném displeji operátora REB. Čtyři spirálové širokopásmové přijímací antény jsou z důvodu zabezpečení všesměrového příjmu instalovány na koncích křídel, ve spodní části přídě a horní části svislé stabilizační plochy.

Zařízení pro přenos dat ODIN firmy Litef zabezpečuje přenos získaných digitalizovaných průzkumných informací stíhacím bombardovacím letounům (např. TORNADO IDS, F-4E, F-16 ad.) při útoku na pozemní cíle nebo pozemním střediskům velení a řízení letectva NATO. K tomu jsou vyčleněny dva kanály standardní letounové rádiové stanice XT-3000.

Automatický let ve stanovené výšce nad terénem a přesné navedení letounu do zájmového prostoru zabezpečuje víceúčelový radiolokátor RADPAC v součinnosti s navigačním zařízením pro číslicové modelování terénu TERPROM (Terrain Profile Matching). Zařízení TERPROM během letu modeluje a na víceúčelových displejích zobrazuje profil terénu před a pod letounem do vzdálenosti 1000 m a výšky do 500 m s rozlišovací schopností 45 metrů. Trať a profil letu lze předem naprogramovat.

V rámci modernizačního opatření v roce 1993 byly letouny dodatečně vybaveny terminály družicového navigačního systému NAVSTAR/GPS infračervenou kamerou s dopředným snímáním PAMIR-S. Kamera PAMIR-S je určena pro vizuální sledování terénu a rozpoznávání pozemních cílů. Vyvinula ji německá firma Carl Zeiss. Pracuje v pásmu 8 až 12 µm s příkonem 500 VA. Kamera o hmotnosti 32 kg a rozměrech 47x21x27 cm je instalována ve spodní přední části trupu. Je vybavena stabilizovanou senzorovou hlavou a lze ji používat pro navigaci i pro průzkum pozemních cílů do vzdálenosti asi 20 kilometrů. Pilot může podle potřeb volit široké zorné pole 17°x 22,5° a pro detailní sledování a rozpoznávání pozemních cílů úzké zorné pole 5,7°x 4,2°, jehož osu lze podle potřeb vychylovat ve dvou rovinách. Ovládací jednotka a displej jsou umístěny v pilotní kabině.

Cílem přídavné elektronické výstroje je umožnit letounům TORNADO ECR vedle klasických úkolů vést rovněž multispektrální vzdušný průzkum. Německá společnost MBB vyrábí od konce 80.let na požadavek německého a italského vojenského letectva pro letouny TORNADO ECR nový modulový průzkumný kontejner, označovaný RECCE POD. Je určen k vedení průzkumu pozemních cílů vysokými rychlostmi z přízemních a malých výšek, i v nepříznivých meteorologických podmínkách, za snížené viditelnosti ve dne i v noci.

Průzkumný kontejner RECCE POD modulového uspořádání je tvořen 3 konstrukčními celky - senzorovou jednotkou KS-153A s dvěma optoelektronickými fotokamerami (s dopředným a svislým snímkováním) a infračerveným řádkovým snímačem IRLS (Infrared Linescan), řídicí a kontrolní jednotkou RIS (Reconnaissance Interface System) s řídicím počítačem a provozní jednotkou ECU (Environment Control Unit) ECU se zdrojem a zabezpečovacím zařízením. Umožňuje snímat obraz terénu pod letounem po obou stranách od horizontu po horizont. Kontejner má délku 4,1 m, průměr 0,58 m a maximální hmotnost 380 kg. Může být instalován na trupový nebo vnitřní křídlový závěsník letounu.

Senzorová jednotka KS-153A je sestava dvou druhů synchronizovaných průzkumných kamer - s dopředným a s kolmým snímáním terénu. V přední části kontejneru je instalována vysokoobrátková pulzní optoelektronická fotokamera pro denní dopředné snímkování TRILENS 57. Může být vybavena objektivy s různou ohniskovou vzdáleností. Maximální zorné pole je 140o. Fotografické snímky jsou zaznamenávány na filmový pás šíře 70 mm o délce 40 nebo 70 metrů. Kamera pořizuje kvalitní detailní snímky pozemních objektů s rozlišovací schopností 0,3 až 1 m.

Ve spodní části je instalována optoelektronická průzkumná kamera PENTALENS pro snímkování z přízemních až velkých výšek při vysokých rychlostech letu. Využívá se pro rychlé získání informace o pozemních cílech z prostoru o relativně velké rozloze a k orientaci pořízených detailních snímků. Celkového zorného pole 182,7o je dosaženo sestavením pěti objektivů v jedné rovině, kolmé na směr letu. Panoramatický snímek má relativně nízkou rozlišovací schopnost, která je největší v obou okrajích. Překryt snímků o šíři 240 mm je volitelný v rozsahu od 10 do 90 %. Velmi dobrá světelnost objektivů, účinný zesilovač jasu spolu s použitím vysoce citlivého filmového materiálu umožňují snímkovat za snížené viditelnosti a v noci. Celková hmotnost soustavy kamer je 110 kg.

Infračervený řádkový snímač IRLS americké firmy Texas Instruments je určen pro svislé snímkování terénu za snížené viditelnosti a v noci. S ohledem na princip činnosti je schopen zjišťovat i cíle ukryté pod maskovacími sítěmi, vegetací apod. Řádkový snímač IRLS tvoří dva moduly - detekční s rozměry 285x212x247 mm o hmotnosti 9,7 kg a elektronický s rozměry 320 x 300 x 200 mm o hmotnosti 10 kg. Detekční modul je osazen soustavou detektorů typu HgCdTe, které pracují ve vzdálené infračervené oblasti elektromagnetického spektra, tj. v pásmu 8 až 14 µm. Minimální teplotní rozlišovací schopnost snímače je 0, 1°C, volitelné zorné pole 90 nebo 120° a úhlová rychlost snímání 3,4 nebo 5 rad.s^-1. Střední meziopravní doba zařízení je 1300 hodin. V běžných podmínkách je schopný rozpoznat pozemní objekty s rozlišovací schopností lepší než 40 cm. Informace je zaznamenávána na 70 mm filmový pás o délce 40 nebo 70 metrů a současně je digitalizována.

Řídicí a kontrolní jednotka RIS (Reconnaissance Interface System) s vestavěným hlavním řídicím počítačem MC (Main Computer) zabezpečuje automatický synchronní provoz a testování všech senzorů, integraci letových a navigačních údajů (poloha, rychlost, kurs a čas přeletu) a zpracování získaných informací pro vytvoření multispektrálního obrazu na displejích v pilotní kabině. Součástí jsou vestavěné samotestovací obvody BITE. Kontejner je vybaven poměrně drahým digitálním záznamovým zařízením pro ukládání zpracované multispektrální průzkumné informace.

Provozní jednotka ECU (Environment Control Unit) zajišťuje napájení a klimatické podmínky vnitřního prostoru kontejneru RECCE POD. Její součástí jsou napájecí zdroj, ventilační zařízení a termostat pro přesnou stabilizaci vnitřní teploty kontejneru na 35°C.

Provoz speciální radioelektronické výstroje během letu řídí a kontroluje operátor zbraňového systému a EB (WSO - Weapon System Officer) z ovládacího pultu, který je umístěn v zadní kabině. Na dvou velkoplošných displejích může sledovat zvolený digitalizovaný obraz v reálném čase, zastavit ho a zvětšit zajímavé detaily elektronickou lupou. Přitom využívá řídicí počítač systému, který spolupracuje s hlavním počítačem letounu LR1432 a s počítačem letových hodnot. Perspektivně se počítá s vybavením kontejneru systémem pro přenos dat do pozemních vyhodnocovacích středisek vojenského letectva v reálném čase. Ovládací a vyhodnocovací panel s displeji lze operativně snadno a rychle nainstalovat nebo vyjmout. Letounová datová standardní sběrnice, hlavní počítač letounu s programovým vybavením i koncová zařízení jsou přizpůsobeny pro použití libovolné sestavy průzkumné výstroje.

Minimální operační výška pro bezchybný provoz všech prvků průzkumného kontejneru je 65 metrů, optimální výška je 160 až 300 metrů. Automatický let ve stanovené výšce nad terénem a přesné navedení letounu do zájmového prostoru zabezpečuje víceúčelový radiolokátor RADPAC v součinnosti s navigačním zařízením pro číslicové modelování terénu TERPROM (Terrain Profile Matching). Zařízení TERPROM během letu modeluje a na víceúčelových displejích zobrazuje profil terénu před a pod letounem do vzdálenosti 1000 m a výšky do 500 m s rozlišovací schopností 45 metrů. Trať a profil letu lze předem naprogramovat.

Od roku 1996 jsou průzkumné kontejnery používány v německém a od roku 1998 rovněž v italském vojenském letectvu. Celkem má být dodáno 100 kusů. Zkušenosti z bojového zasazení letounů TORNADO vybavených těmito průzkumnými kontejnery v ozbrojeném konfliktu v Perském zálivu plně potvrdily jejich efektivnost, zejména při zjišťování zamaskované a mobilní bojové techniky.

Výzbroj letounu

Hlavní výzbrojí letounu TORNADO ECR jsou až 4 protiradioelektronické řízené střely (PRŘS) nové generace AGM-88C HARM, případně ALARM (Air Launched Anti-Radar Missile) britské výroby, kterých letoun může nést až šest. Celková hmotnost střely ALARM je 180 kg, délka 4 m a průměr těla 0,22 m a dosah až 40 km. Programovatelná naváděcí soustava dovoluje využívat několik základních způsobů vyhledání a ničení elektronických cílů (vyhledávání cíle podle údajů v paměti, navádění na cíle za horizontem, hlídkování při snášení na padáku apod.). Pro vlastní ochranu může být dále letoun TORNADO ECR vyzbrojen dvěma PLŘS krátkého dosahu AIM-9L,M SIDEWINDER s dosahem 17,5 km nebo PLŘS středního dosahu nové generace AIM-120 AMRAAM americké výroby s dosahem 75 až 100 km.

Protiradioelektronická řízená střela AGM-88 HARM

Standardní vybavení a vyzbrojení letounu TORNADO ECR, nasazovaných do akcí v Jugoslávii zahrnuje 2 PRŘS AGM-88 HARM, 2 PLŘS AIM-9L SIDEWINDER, aktivní rušič CERBERUS, pasivní rušič BOZ-104 a 2 přídavné palivové nádrže po 1500 litrech.