Ruská společnost ANPK MiG Aircraft-Building Scientific Industrial Complex nedávno uveřejnila první fotografie perspektivního víceúčelového bojového letounu páté generace, vyvíjeného pod názvem Object 1.42 MFI (Multifunkcionalnyj istrebitěl, anglicky Multi-role Frontline Fighter) podle taktickotechnických požadavků na bojový letoun pro 21. století. Vývojový projekt je veden generálem Rostislavem Beljakovem. Hlavními konstrukéty jsou Gregorij Šedov a Jurij Vorotnikov. První prototyp výrobního čísla 01 tohoto domněnkami opředeného tajuplného letounu uskutečnil na Žukovského testovací letecké základně dne 12. ledna 1999 svůj první zkušební let. Představitelé konstrukční kanceláře uvedli, že letoun v současné podobě představuje jakousi létající laboratoř budoucích technologií a letoun v této podobě pravděpodobně nebude nikdy zaveden do operačního použití ve vojenském letectvu. Jeho cena byla odhadnuta na 70 mil. USD. MiG 1.42.

MFI je základem, na němž má být postaven zcela nový perspektivní bojový letoun, který má být znatelně menší a levnější, nikoliv však horší než MFI. Vývojový projekt se zrodil v roce 1986, jako odpovídající protějšek americkému letounu F-22 RAPTOR. Ruští specialisté tvrdí, že MFI má znatelně lepší letové charakteristiky a je i rychlejší než jeho americký rival. MFI je poháněn dvěma proudovými motory s přídavným spalováním Saturn/Ljulka AL-41V s výstupními výkyvnými tryskami s řízeným vektorem tahu ve dvou rovinách (podobné jako u motoru AL-37FU na letounu Su-37). Zatímco F-22 dosahuje maximální rychlosti letu M=1,7, MFI dosáhne rychlosti až M=2,6 a mimoto je schopen překonávat velké vzdálenosti letem nadzvukovou rychlostí M=1,6 až M=1,8 a to bez použití přídavného spalování. Letoun MFI je ale velmi zajímavý i z hlediska konstrukce. I přesto, že letoun se svojí celkovou hmotností 30 000 až 35 000 kg patří do kategorie tzv. „těžkých letounů“, jeho efektivní radiolokační odrazná plocha je až neuvěřitelně malá. Nezvyklé provedení rozšířeného delta křídla s řiditelným předkřídlem podstatně zvyšuje celkovou nosnou plochu, únosnost velmi rozmanité výzbroje a prodložuje vytrvalost letu při hlídkování v prostoru. Konstrukce draku má značný podíl kompozitních materiálů (kompozity představují 30% z celkového podílu konstrukčních materiálů, slitiny hliníku a lithia 35%, slitiny kovu 30% a 5% sklo a pryž). Pozornost byla věnována i ochlazování výstupních plynů z motorů. Použity byly rovněž špičkové nátěry absorbující elektromagnetickou energii. Navíc většina výzbroje (PLŘS) může být nesena uvnitř trupu a křídel. Mimoto je opatřen vnějšími závěsníky, na které lze zavěsit další výzbroj podle potřeb. Stálou a klasickou výzbrojí letounu je kanón ráže 30 mm. Nápadně veliké jsou vstupní otvory kanálů přívodu vzduchu k motorům pod trupem. Lopatky kompresoru jsou zakryty vhodným „S“ tvarem kanálů a proto nezpůsobují demaskující příznaky letounu na vstřícném letu. Všechny tyto vlastnosti svědčí o poměrně vyspělé technologii stealth (neviditelný), která se zdá být aspoň tak dobrá, jako u F-22. V praxi to znamená, že letoun MFI je za letu velmi obtížně zjistitelný pozemními i letounovými radiolokátory protivníka.

Ruská společnost ANPK prohlásila, že je sice schopná financovat ještě 5 nebo 6 zkušebních letů, ale pro úspěšnou realizaci následného vývojového projektu hledá spolehlivé partnery. Jednou z možností je i sloučení sil a prostředků soudobých vývojových projektů LFS (lehkyj frontovoj samoljot) nebo l-2000 (lehký stíhací letoun) tak, aby mohl účinně konkurovat americkému projektu jednotného bojového letounu JSF (Joint Strike Fighter). Jedním z vážných zájemců nejen o budoucí spolupráci na vývoji, ale i na výrobě je Čína, která již vyslovila souhlas s významnou finanční podporou tohoto slibného návazného projektu. Velmi slibně se vyvíjí i postoj Indie, která má o perspektivní letoun rovněž mimořádný zájem.

Pozoruhodné je i řešení integrovaného systému průzkumu a řízení palby, jehož základem je impulzní dopplerovský radiolokátor 5. generace No-14 s plošnou fázovanou anténou. Jednou z největších jeho předností je schopnost elektronického formování a vychylování vícenásobných svazků, umožňující automatické sledování více než 20 vzdušných i pozemních cílů na vzdálenostech mnohonásobně převyšující hranicí vizuální dohlednosti. Vývoj tohoto špičkového systému byl před lety zastaven, proto má letoun pouze prozatímní tvar přídě s malým radomem. Značný podíl automatizace řídicích procesů umožňuje plné využití bojových možností i v nejsložitějších situacích jedním pilotem.

Supermanévrovosti letounu je dosaženo nejen vlastní konstrukcí draku s hlavními řídicími plochami blízko přídě, ale použitím moderního plně číslicového řídicího systému po vodičích „fly-by-wire“. Letoun byl vlastně postaven tak, aby byl přirozeně nestabilní a stabilita nutná pro vlastní let je udržována složitou počítačovou soustavou s výkonnými prvky. Progresivně řešený navigační systém vysoké přesnosti využívá údajů družicového navigačního systému GLONASS. Dalším faktorem je značný přebytek tahu motorů vzhledem k celkové hmotnosti v poměru 1,3 : 1. O krkolomné manévry na hranicích lidských možností se starají řiditelné předkřídlo, které je výkyvné v rozsahu 40 až 45° v součinnosti s výstupními tryskami, které lze vychýlit od základní roviny až o ± 15°. Měnit lze i profil vstupních hrdel otvorů kanálů přívodu vzduchu k motorům. Tyto progresivní prvky jsou zárukou stability a snadného ovládání v celém rozsahu letových rychlostí a při velkých úhlech náběhu.

Za zmínku stojí rovněž dokonalá a účinná výzbroj letounu, zejména protiletadlové a protizemní ŘS velkého dosahu 5. generace se schopností „vystřel a zapomeň“, které byly vyvinuty speciálně k využití v rámci projektu MFI. K výzbroji patří široká škála standardní raketové výzbroje, klasických pum a různé druhy přesné munice a speciálních zbraní (např. protitankové, či protiradioelektronické ŘS). Ke standardní výzbroji patří zejména PLŘS středního dosahu R-77 (obdoba americké AIM-120 AMRAAM) a krátkého dosahu pro blízký manévrový boj R-73M. 

Většina technologií, použitých na letounu byla vyvinuta před 8 až 10 lety a přesto některé z nich nemají dodnes ve světě konkurenci. Specialisté se shodují v tom, že MFI je reálným důkazem o tom, že Rusové mají asi 5 až 6letý náskok před USA a domnívají se, že by byla věčná škoda, kdyby projekt tak špičkového bojového letounu jakým je MFI nebyl z finančních důvodů dokončen. Ten by pak otevřel cestu k vývoji letounu 6. generace.