Prototyp letounu EA-6 byl zalétán roce 1963 na základě požadavků USMC na letoun
umožňující působit proti radiolokátorům a rádiotechnickým prostředkům protivníka
a zároveň je i ničit. Vycházel z typu A-6 Intruder. Největší změny prodělala svislá
ocasní plocha, která byla na svém vrcholu opatřena mohutným vřetenem elektronického
zařízení. Další elektronická výzbroj, před-stavující kontejnery s rušiči, byla nesena
na 6-ti závěsnících pod křídly a jedním pod trupem. Nebyl vybaven brzdícími štíty na
koncích křídel, a proto mu byly ponechány původní štíty na bocích trupu. Ve Vietnamu
nahradil již zastaralý letoun EF-10B Skyknight. Vyrobeno bylo 15 letounů a dalších
12 bylo konvertováno z A-6A.Popis letounu Zdokonalený letoun EA-6B Prowler vznikl na základě podobných požadavků US NAVY, jako náhrada za zastaralé letouny EKA-3B Skywarrior. Prodloužením trupu původního EA-6A o 1,32 m, vznikl prostor pro další dva členy po-sádky sedící také vedle sebe. Posádka je tedy tvořena pilotem a třemi operátory obsluhujícími speciální elektronické vybavení. Celkem tři prototypy vznikly přestavbou z letounů EA-6A, z nichž první byl zalétán v květnu 1968. Sériové letouny byly dodávány k jednotkám od roku 1971 a od následujícího roku na-sazeny i ve Vietnamu. Zatím posledním místem jejich bojového nasazení je bývalá Jugoslávie, kde působí nejenom z letadlových lodí US NAVY, ale i z italské základny Aviano.
Hlavním úkolem letounů Prowler je zajištění bojových akcí letounů úderných skupin pomocí pasivního a aktivního rušení elektronických prostředků protivníka, zjišťování těchto cílů a jejich přímé ničení. K tomu jsou vybaveny výkonnými rušiči a klamnými odpovídací. Kontejnery s elektronickou rušící aparaturou typu AN/ALQ-99F, známou rovněž pod označením TJS, se podvěšují pod křídelní závěsníky nebo na jeden podtrupový podvěs. Jsou vybaveny turbinkou pro výrobu vlastní elektrické energie a obsahují po dvou vysílačích pro rušení příslušného frekvenčního pásma. Mohutný radom na směrovce ve tvaru vřetena obsahuje soustavu výstražných přijímačů schopných detekovat vyzařování radiolokačních prostředků na značnou vzdálenost. Postupně prováděná modernizace letounu představovala zástavbu dokonalejšího elektronického protiradiolokačního a protirádioelektronického vybavení a označovala se jako EXCAP. ICAP-1, ICAP-2, ADVCAP a poslední jako CILOP.
Zatímco původní EA-6A byl vybaven dvěma motory Pratt&Whitney J52-P-8A o výkonu 41,4 kN, má jeho nový nástupce výkonnější motory Pratt§Whitney J52-P-408 s výkonem po 49,8 kN. Připravována je ještě doko-nalejší verze motoru J52-P-409 o výkonu 53,4 kN.
Kromě speciální elektroniky nebyl původně letoun nijak vyzbrojen. Vzhledem k postupné modernizaci elektronického vybavení a rozličnosti plnění úkolů byl později vybaven až čtyřmi protiradiolokačními řízenými střelami Texas Instru-ment AGM-88A HARM s 66 kg bojovou hlavicí, které mají dosah až 80 km. Ke zvětšení doletu může nést přídavné palivové nádrže Aero-1 D 300 po 1.136 l.
Celkem bylo pro US NAVY a USMC vyrobeno 170 letounů, ze kterých je nyní 126 zařazeno na letadlových lodích u 12 palubních letek US NAVY. Další slouží u dvou letek USMC (VMAQ-2 a VMAQ-4).
