Dvoumístný dvoumotorový stíhací letoun s měnitelným úhlem šípovitosti křídla určený k provozu z letadlových lodí. Po vítězství v konkurzu amerického námořnictva na nový palubní stíhací letoun byl vývoj zahájen v lednu 1969. První prototyp vzlétl 21. prosince 1970, do výzbroje zaveden v říjnu 1972 s bojovým jménem TOMCAT.

Z námořního stíhacího letadla F-111B od General Dynamics, od kterého se později upustilo, zůstala zachována pohonná jednotka, způsob změny geometrie křídel a vysoce výkonný palebný řídící systém skládající se z radiolokátoru AWG-9 a raket AIM-54 typu vzduch-vzduch . Prototyp vzlétl poprvé v prosinci roku 1970 a se zavedením do služby se začalo v říjnu 1972 pod označením F-14A. Ve vývoji a sériové výrobě se pokračuje. Současná verze F-14Aplus má spolehlivější dvouproudové motory General Electric F-110, každý s tahem 129,05 kN. Jeho nástupcem má být F-14D se stejnými motory, ale značně zdokonaleným elektronickým vybavením tvořeným AGP- 71, výstražným a identifikačním systémem ALR-67, rušivým vysílačem ALQ-165 pro vlastní ochranu, systémem JTIDS-data-link a se senzorem IR na vyhledávání a pronásledováním protivníka. Dalšími znaky tohoto typu je výzbroj tvořená raketami AIM-120 typu vzduch-vzduch a zdokonalenými raketami AIM-54C AAM, jakož i katapultovací sedadla typu NACES. Tomcat není sice obratný a výkonný jako některé typy, ale určitě je nejvšestrannějším stíhacím letadlem na světě. Může být vyzbrojen nejrozmanitějšími zbraňovými systémy: palubní kanony pro vzdušný boj zblízka, Raketami krátkého doletu Sidewinder, raketami středního doletu ARAAM nebo Sparrow a raketami Phoenix pro extrémně dlouhým doletem

F-14 Tomcat je nadzvukový, dvoumotorový, dvousedadlový stíhač s měnitelnou geometrií křídel určený k ničení nepřátelských letadel za jakéhokoliv počasí nebo v noci, může vést manévrový vzdušný boj i provádět přepadové stíhání. Startuje většinou z letadlové lodi. Je to dosud nejlepší záchytný stíhač na světě, který by ale patrně neexistoval, kdyby nebylo selhání ve vývoji F-111B První prototyp F-14A vzlétl 21. prosince 1970, který byl sice zničen hned při druhém vzletu, ale přesto výroba začala a první stroje byly dodány již v říjnu 1972. První operační vzlety z paluby lodi (USS Enterprise) se uskutečnily až v září 1974. F-14A se poté stal prvoliniovým stíhacím letounem námořní obrany s vyspělým vybavením, který nahradil stroje F-4 Phantom II a F-8 Crusader Přes svou nespornou úspěšnost se Tomcaty potýkaly neustále s problémy s motorem. Ty byly definitivně odstraněny až roku 1984, kdy si US Navy zvolilo jako pohonnou jednotku nového typu F-14D Super Tomcat motor General Electric F 110-GE-400. F-14D měl rovněž modernizovaný řídící systém zbraní, systém Hughes AWG-9 nahrazen radarovým systémem APG-71, nové uspořádání kabiny a vyspělé doplňky sponzorované Pentagonem, jako například rušičku ALQ-165 pro vzdušnou sebeobranu a styčný taktický informační distribuční systém. Verze F-14D začala být používána v listopadu 1990. Letadlo může vést v patrnosti až čtyřiadvacet cílů a šest z nich je schopno napadnout současně raketami AIM-54A Phoenix. Přitom ale nepřestává sledovat vzdušný prostor, přičemž jeho nesmírnou předností je sledovat i dolní polosféru a zachytit a zničit tak i nízko letící cíle včetně protilodních řízených střel. Jeho výzbroj může být rovněž kombinací jiných raket, střel a bomb. Letoun se vyznačuje křídlem s plynule měnitelným úhlem šípovitosti náběžné hrany v rozsahu 20° až 68° v závislosti na letovém režimu. Proměnná geometrie se používá zejména pro snížení vzletové a přistávací rychlosti, vyšší akceleraci během katapultového startu při maximální vzletové hmotnosti a snížení spotřeby paliva při hlídkování podzvukovou rychlostí. F-14 má motory s přídavným spalováním, jejichž trysky na konci trupu mají měnitelný průřez. Oba motory jsou mezi sebou značně vzdáleny, nad každým je jedna svislá ocasní plocha a mezi nimi je umístěna palivová nádrž. Mezi tryskami jsou mohutné aerodynamické brzdy. Tomcaty poskytovaly vzdušnou ochranu spojeneckým jednotkám při útoku na teroristické cíle v Libyi roku 1986, zúčastnily se rovněž operace Desert Storm proti Iráku.

Verze:

F-14A - základní původní bojové provedení s motory TF30-P-412A, respektivě TF30-P-414P v obou případech o maximálním tahu po 92,8 kN. Letoun je opatřen analogovou avionikou a starším provedením palubního radiolokátoru AN/AWG-9. Část letounů je uzpůsobena pro nesení kontejneru TARPS s průzkumnou aparaturou.
F-14B -  vylepšená verze, nahrazující ve výrobě F-14A. Hlavní odlišnost představuje instalace podstatně výkonnějších i ekonomičtějších motorů F-110-GE-400 s maximálním tahem po 120 kN.
F-14D - nejnovější a nejvýkonnější verze, kterou přibližuje stručný technický popis. Menší množství letounů bylo nově vyrobeno, více jich však zniklo úpravou starších strojů F-14A/B. V porovnání s nimi se F-14D , označovaný někdy i jako SUPER TOMCAT, vyznačuje z větší části digitální avionickou soutavou, vylepšenou výzbrojí (AIM-120A AMRAAM a AIM-54C PHOENIX), možností nesení protizemní výzbroje a motory F110-GE-400.

Uživatelé v NATO:
Pouze USA.

Uživatelé mimo NATO:
Původně Írán. Vzhledem k embargu na dovoz náhradních dílů není převážná většina strojů v letuschopném stavu.

Stručná charakteristika F-14D
Základní funkce	dvoumístný obranný stíhací letoun operující z letadlových lodí s dlouhým doletem.
Výrobce	Grumman Aerospace Corporation
Pohon	dva dvouproudové motory General Electric F-110-GE-400 s příd. spalováním
Výkon	2x 27 000 lb		2x 120,7 kN
Délka	61 stop 9 palců		19,10 m
Výška	16 stop		4,88 m
Rozpětí	minimální	64 stop	19,54 m
	maximální	38 stop	11,65 m
Plocha křídla	565 stop2		52,49 m2
Hmotnost	prázdná	41 780 lb	18 951 kg
	běžná vzletová	64 093 lb	29 072 kg
	max. vzletová	74 350 lb	33 724 kg
Dostup	53 000 stop		16 150 m
Max. rychlost	1242 mph		1998 km/h
Akční rádius	1240 mil		1996 km
Posádka	dva (pilot a radarový důstojník)
Výzbroj	Čtyři řízené střely AIM-54 Phoenix nebo AIM-7 Sparrow či AIM-9 Sidewinder, poslední typ F-14D může nést rovněž řízené střely AIM-120 AMRAAM. Jeden zabudovaný 20mm kanón MK-61A1 Vulcan s 675 náboji. Namísto protiletadlových řízených střel je možno podvěit i výzbroj pro ničení námořních/ /pozemních cílů do celkové hmotnosti 6577 kg.
Cena jednoho stroje	38 miliónů dolarů
Začátek výroby	1971