Jednomístný dvoumotorový stíhací letoun určený k provozu z pozemních základen. Specifikace na stíhací letoun nové generace zformulovalo velení amerického letectva v roce 1965. Finální vývoj byl zahájen v roce 1969. První prototyp vzlétl 27. května 1972, sériové letouny byly zaváděny do výzbroje od roku 1973. Bojové jméno: EAGLE.
Bojové určení:
Přednostně pro vybojování a udržení nadvlády ve vzduchu, včetně přepadového stíhání a doprovodných úkolů. Druhotně může být letoun F-15 použit i k ničení pozemních cílů.
Stručný technický popis:
Hornoplošník s drakem zhotoveným převážně z lehkých kovů, s podílem oceli a titanu. Lichoběžníkové křídlo s úhlem šípovitosti náběžné hrany 38,5°. Letoun je charakterizován poměrně mohutnou přední části trupu s výrazně vystupujícím překrytem kabiny, který umožnňuje pilotovi dokonalý výhled na všechny strany, dále pak dvojitou svislou ocasní plochou, mohutnými vstupními otvory vzduchu a rozměrnou aerodynamickou brzdou na hřbetě trupu. Na vzduchové kanály na bocích trupu pod křídlem lze zamontovat dvě speciálně tvarované přídavné nádrže, které vykazují velmi nízký aerodynamický odpor. Každá z nádrží o kapacitě 3 230 l má ve spodní části za sebou dva zbraňové závěsníky. Pohonnou jednotku tvoří dvojice turbodmychadlových motorů Pratt & Whitney F100-PW-220 s maximálním tahem po 64,9 kN, respektivě 105,7 kN s přídavným spalováním. Vnitřní palivové nádrže mají celkový objem 7 835 litrů. Se třemi klasickými přídavnými odhazovatelnými a dvěma speciálními trupovými nádržemi může být zásoba paliva až 20 440 litrů.
Vybavení:
Přístrojové vybavení letounu je optimalizováno pro vedení vzdušného boje. Jeho základ tvoří s palubním počítačem propojený radiolokátor AN/APQ-70. Slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných cílů a navádění protiletadlových řízených střel. Nezbytné informace pro vedení boje se promítají na pilotův průhledový displej. Z dalšího vybavení lze například jmenovat inerciální navigační systém, výstražné a rušící soustavy a zařízení pro vypouštění klamných cílů.
Výzbroj:
Pevnou výzbroj tvoří šestihlavňový kanón M61A1 ráže 20 mm se zásobou 950 kusů munice. Pro vedení vzdušného boje slouží čtyři protiletadlové řízené střely AIM-9L/M SIDEWINDER na podkřídlových závěsnících a čtyři rakety středního dosahu AIM-7M SPARROW. Ty se umisťují v tandemu za sebou buď na závěsnícíh na rozhraní boční a spodní části vzduchových kanálů, nebo ve stejné konfiguraci pod dvojici speciálních přídavných závěsníků. Namísto řízených střel SPARROW se nyní počítá s novými raketami AIM-120A AMRAAM s aktivním radiolokačním naváděním. Letoun je dále vybaven dvěma standardními podkřídlovými a jedním podtrupovým závěsníkem pro nesení odhazovatelných přídavných nádrží nebo protizemní výzbroje do celkové hmotnosti 7 250 kg.
Verze:
F-15A - základní
jednomístná bojová verze s radiolokátorem AN/APQ-63, s motory
F100-PW-100 o stejném tahu jako F100-PW-220, ale s kratší životností a
většími nároky na údržbu.
F-15B - dvoumístná cvičná verze
odvozená od F-15A.
F-15C - jednomístná bojová verze
vyráběná od poloviny roku 1979, kterou přibližuje stručný technický popis. Proti
F-15A se vyznačuje především modernizovaným elektronickým vybavením, jehož
součástí je od roku 1985 i vylepšený palubní radiolokátor
AN/APQ-70.
F-15D - dvoumístná cvičně bojová verze odvozená
od F-15C.
F-15E - dvoumístná
bojová verze. Popsána samostatně.
F-15J - jednomístná bojová
verze japonského letectva, vyráběná v licenci firmou
Mitsubishi.
F-15DJ - japonská dvoumístná cvičně bojová verze
odvozená od F-15J.
Uživatelé v NATO:
Pouze
USA.
Uživatelé mimo NATO:
Izrael, Japonsko, Saúdská Arábie.
Stručná charakteristika | |
---|---|
Pohonná jednotka | 2 x F100-PW-220 |
Maximálny výkon | 2 x 105,7 kN |
Rozmery a hmotnosti | |
Rozpätie krídla | 13,05 m |
Dĺžka | 19,43 m |
Plocha krídla | 56,5 m2 |
Hmotnost prázdneho lietadla | 12.990 kg |
Hmotnosť výzbroje | 7.250 kg |
Hmotnosť paliva | 6.100 kg |
Max. vzletová hmotnosť | 30.840 kg |
Výkony | |
Maximálna rychlosť | 2,5 M |
Dostup | 18.500 m |
Dolet | 1.500 km |
Max dolet s PPN | 4.900 km |