Jednomístný nebo dvoumístný dvoumotorový víceúčelový letoun určený
k provozu z palub letadlových lodí i pozemních
základen.
Původně byl vyvinut pro potřeby US Navy jako náhrada stíhacích
letounů F-4 PHANTOM a útočných strojů A-7 CORSAIR II. První
prototyp vzlétl 18. listopadu 1978. První sériové stroje byly do výzbroje
zařazeny v květnu 1980. Operační způsobilosti dosáhla první letka
v roce 1983. Bojové jméno: HORNET.
Bojové určení:
F/A-18 HORNET představuje první taktický bojový letoun od počátku konstruovaný jak pro plnění úkolů vzdušného boje, tak i k ničení pozemních cílů. Je určen pro vybojování vzdušné nadvlády, stíhací doprovod, umlčování prostředků protiletecké obrany, přímou leteckou podporu pozemních vojsk, ničení nejrůznějších pozemních nebo námořních cílů a průzkum.
Stručný technický popis:
Drak F/A-18 je zhotoven převážně z lehkých kovů, ocasní plochy a některé trupové panely jsou z uhlíkatých kompozitů. Charakteristickým rysem letounu HORNET je směrem k přídi výrazně prodloužená náběžná hrana lichoběžníkového křídla, dvojité SOP, mohutný podvozek a sklopný přistávací hák. Základní provedení strojů HORNET pohání dvojice motorů General Electric F404-GE-400 s maximálním výkonem 2 x 71,2 kN při zapnutém přídavném spalování. Do letounů vyráběných od roku 1992 se montují vylepšené motory F-404-GE-404 s maximálním výkonem po 78,2 kN s přídavným spalováním.
Vybavení:
Čtyřnásobně zálohovaná soustava řízení HORNETu je plně digitální s přenosem povelů po vodičích (fly-by-wire). V přídi zabudovaný radiolokátor typu AN/APG-65 je schopen pracovat v režimu pro vedení vzdušného boje (může sledovat a pilotovi zobrazovat osm různých cílů) i pro útoky na pozemní cíle. Nejnovější vyráběné verze nesou vylepšený radiolokátor typu AN/APG-73. K dalším systémům z bohatého přístrojového vybavení například patří soustava pro automatické přistávání na palubě letadlové lodi, inerciální navigační soustava doplněná u pozdějších verzí přijímačem družicového navigačního systému GPS.
Výzbroj:
Pevnou výzbroj tvoří šestihlavňový rotační kanón
M-61A1 ráže 20 mm se
zásobou 565 kusů munice. Přídavná výzbroj se zavěšuje na celkem devět
závěsníků. Závěsníky na obou koncích křídla jsou určeny pro protiletadlové
řízení střely AIM-9 SIDEWINDER, dvojice
trupových závěsníků na bocích vzduchových kanálů se používají k nesení
protiletadlových řízených střel AIM-7 SPARROW středního
doletu s poloaktivním radiolokačním naváděním. Do protivzdušné výzbroje
F/A-18C/D patří i nejnovější řízené střely AIM-120A AMRAAM
s aktivním radiolokačním navedením. Výzbroj pro ničení pozemních/námořních
cílů tvoří různé kombinace protilodních řízených střel AGM-84 HARPOON,
protizemních AGM-84E SLAM, AGM-65 MAVERICK, laserem
naváděných pum řady PAVEWAY, kontejnerových pum CBU-59 a klasických pum
Mk 82 o hmotnosti 227 kg nebo Mk 84 o hmotnosti
907 kg. Maximální hmotnost podvěšené výzbroje může dosáhnou
7 000 kg.
Hlavní verze:
F/A-18A základní
jednosedadlové bojová verze vyráběná do roku 1985.
F/A-18B dvoumístná
cvičně bojová verze odvozená od F/A-18A. Má prakticky totožné bojové možnosti
s výjimkou kratšího doletu vzhledem ke snížené vnitřní zásobě paliva
o 5 % v důsledku zástaby druhé pilotní kabiny.
F/A-18C
jednosedadlové verze, která ve výrobě nahradila F/A-18A. Vyznačuje se vylepšeným
přístrojovým vybavením, možností používat protiletadové řízené střely AIM-120A, schopností pro
nesení a připojení speciálního podvěsníkového průzkumného kontejneru. Letouny
vyrobené od druhé poloviny roku 1994 nesou vylepšený radiolokátor
AN/APG-73.
F/A-18C/D NIGHT ATTACK verze vycházející
z předcházejícího provedení, ale upravená pro ničení pozemních cílů
v noci a za špatných povětrnostních podmínek. Kromě vylepšeného
přístrojového vybavení i pilotní desky má pilot k dispozici také
noktovizor. Pilotáž i vyhledávání cílů a navádění výzbroje za špatných
světelných podmínek umožňuje podvěsný navigační kontejner AN/AAR-50 a střelecký
kontejner AN/AAS-38.
F/A-18E/F vylepšená verze Super
Hornet
Uživatelé v NATO:
USA, Kanada (zde
letouny nesou označení CF-18A a CF-18B a odpovídají
F/A-18A/B), Španělsko (označení EF-18A a EF-18B a
odpovídají verzi F/A-18A/B).
Další uživatelé a objednatelé mimo
NATO:
Austrálie, Finsko, Kuvajt, Malajsie a Švýcarsko.
Stručná charakteristika | |
---|---|
Pohonná jednotka | 2 x F404-GE-400 |
Maximálny výkon | 2 x 71,2 kN |
Rozmery a hmotnosti | |
Rozpätie krídla | 11,43 m |
Dĺžka | 17,07 m |
Plocha krídla | 37,15 m2 |
Hmotnost prázdneho lietadla | 10.840 kg |
Hmotnosť výzbroje | 7.000 kg |
Hmotnosť paliva | 4.925 kg |
Max. vzletová hmotnosť | 23.550 kg |
Výkony | |
Maximálna rychlosť | 1,8 M |
Dostup | 15.250 m |
Dolet | 550 km |
Max dolet s PPN | 3.400 km |
«»