V květnu 1941 dospěl hlavní štáb
americké armády k rozhodnutí
napodobit evropský vzor a vybudovat výsadkové jednotky přepravované kluzáky. Ještě
v téže měsíci letectvo zadalo dosti
velkorysé zakázky na vývoj a stavbu cvičných kluzáků i prvních výsadkových, určených
podle vzoru německého DFS 230 pro devět
mužů včetně pilota. V této kategorii označené CG (Cargo Glider - nákladní kluzák)
zvítězil v soutěži čtyř nevelkých firem Model NYQ-3 továrny Waco. Prototyp se značil
XCG-3 a u firmy Commonwealth se pak
stavěla série 100 kusů. Ty se používaly k výcviku výsadkových jednotek, protože
USAAF mezitím dospělo k názoru, že bude
potřebovat větší kluzáky pro 15 mužů.
Pro firmu Waco to znamenalo první větší
zapojení do vojenského programu. Objevila se znovu v soutěži na větší kluzák. A její
Model NYR se stal opět vítězem.
Šéfkonstruktér A. Francis Arcier jej koncipoval jako vzpěrový hornoplošník
jednoduchých tvarů a smíšené konstrukce s převážně plátěným potahem. Skříňový trup
měl v přídi dvoumístnou pilotní kabinu zvedanou vzhůru, aby se uvolnil otvor pro
vjezd a výjezd vozidel. Kapacita stačila pro standardní Jeep s osádkou nebo pro
protitankový kanón, houfnici 75 mm s
tříčlennou obsluhou a se střelivem,
čtvrtunové terénní vozy Ford nebo Willys
apod., vše v hmotnosti 1700 kg. Vozidla si zahákla konec lana visícího od stropu při
výjezdu se tahem lana odklopila příď sama nahoru. Výsadkáři to museli udělat ručně,
ale raději vybíhali bočními dveřmi. Počátkem
roku 1942 byly vyzkoušeny dva prototypy
XCG-4 a vzepětí byla zorganizována masová
sériová výroba v 16 malých firmách. Sériové CG-4A se nazývala Haig, ale přezdívalo se
jim Jayhawk. CG-4A byly dimenzovány pro
vlek za C-47. C-53 i C-46. Postupně se
dostávaly bojovým k jednotkám a také k
RAF, které odebralo 740 kusů s bojovým
jménem Hadrian. Britové byli s kluzáky
spokojeni, i když nikoliv bez výhrad. V boji se ovšem často přepravovaly i dvoutunové
buldozery, což kluzák značně přetěžovalo. Docházelo i k rozpadu za letu, mnohdy se
při nárazu na překážku při přistání buldozer utrhl ze svého ukotvení, vyrazil kupředu
a usmrtil piloty.
K prvnímu bojovému nasazení Hadrianů
došlo 9. července 1943 při vylodění na Sicílii. Ze 129 kluzáků vypuštěných v noci
přistálo v důsledku zhoršeného počasí jen
12 na místě určení, 65 dopadlo do moře, kde výsadkáři většinou utonuli, a zbytek byl
rozptýlen po kraji. Noční operace se pak již neopakovaly. Další operace v Normandii,
jižní Francii, u Arnhemu a na Rýně již
byly úspěšnější. Horsy však CG-4A takticky
převyšovaly, protože unesly vlečné vozidlo i s kanónem najednou. RAF nasadilo Hadriany
v období 1944-45 i při výsadkových akcích
i v džunglích Barmy. Dalším vývojem Haigu
byl typ CG-4B, prototyp postavený firmou Timm měl celodřevěnou kostru na rozdíl od
trubkového trupu CG-4A. Waco, poučený praxí.
zkonstruoval Model NEU, nebo-li XCG-15
se zmenšenou plochou křídla (z něhož zmizely brzdicí štítky, ale mělo vztlakové
klapky), lépe chráněnou kabinou pilotů, zjednodušenými vzpěrami a samonosným podvozkem
s koly. XCG-15 byl konverzí CG-4A,
následující CG-15A byly zcela nové. Ze zakázky na 1000 kusů vzniklo jen 385
patnáctimístných a 42 šestnáctimístných. Konec války vše zastavil. Tři firmy pracovaly
i na motorizaci CG-4A v létech 1943 až 1945 s cílem možnosti návratu po akci nebo
samostatného letu po vyvlečení do vzduchu. l Nazývaly se PG (Powered Glider - motorový
kluzák). Prototypy XPG-1 a -2 měly i pod
křídlem dva motory do 147 kW (200 k),
XPG-3 od Waca, odvozený od CG-15A, měl
dva po 300 kW (450 k). Zůstalo jen u
zkoušek.
Americké námořní letectvo se zajímalo o kluzáky v roce 1942 v souvislosti s
plánem výsadků v Pacifiku. Požadovalo však obojživelné typy a zkoušelo jejich prototypy.
Pro nácvik zakoupilo od USAAF 13 kusů
CG-4A a používalo je jako LRW-1. Dostalo
je v roce 1943 nedlouho předtím, než kluzákovou koncepci opustilo. Firma Waco
zastavila vojenské dodávky v srpnu 1945, ale několik kluzáků CG-4A a CG-15 vydrželo
ve službě amerického letectva pro zvláštní
úkoly (záchranné akce např.), zejména
na Aljašce, až do padesátých let.
Několik CG-4A létalo po válce i u nás.
V květnu 1941 dospěl hlavní štáb
americké armády k rozhodnutí
napodobit evropský vzor a vybudovat výsadkové jednotky přepravované kluzáky. Ještě
v téže měsíci letectvo zadalo dosti
velkorysé zakázky na vývoj a stavbu cvičných kluzáků i prvních výsadkových, určených
podle vzoru německého DFS 230 pro devět
mužů včetně pilota. V této kategorii označené CG (Cargo Glider - nákladní kluzák)
zvítězil v soutěži čtyř nevelkých firem Model NYQ-3 továrny Waco. Prototyp se značil
XCG-3 a u firmy Commonwealth se pak
stavěla série 100 kusů. Ty se používaly k výcviku výsadkových jednotek, protože
USAAF mezitím dospělo k názoru, že bude
potřebovat větší kluzáky pro 15 mužů.
