jj tomu se říká štěstí v neštěstí! :-)  

Děkuji Gonzo, sám nevím jestli tyto fotografie dávat sem, ale na druhou stranu si říkám že to je přece jen československá historie. Ten den jsem byl na libereckém letišti a viděl jsem jak s Orlíkem mizí ve městě, byl to strašný pocit a když jsme dojeli na místo tak stála vedle živá a zdravá, obrovské štěstí. Druhý Orlík nedoletěl, skákal přes plot před letištěm, ten ještě přeskočil a pak o nerovnost zlomil kluzák za centroplánem. V roce 2010 takto nedoletěl v Liberci Blaník, přistál pár desítek metrů od té trafostanice na střeše továrny http://tn.nova.cz/zpravy/regionalni/v-liberci-n... . V Liberci je velmi špatné přiblížení na dráhu 34, celé se letí přes město bez nouzových ploch.  

parádna story, už tým že ste niečo zaznamenali z historie  

Nehoda při Krajských plachtařských závodech v Liberci. Pilotka narazila do trafostanice. Pro větší autenticitu si dovolím přidat komentář Honzy Šmahy z České Lípy, přímého účastníka.
"Jo, jo, hoši. To byly tenkrát časy. K vlastní nehodě mohu říci jen to, že už se asi nikdo nedoví, jak to bylo ve skutečnosti. Závody, počasí, následně valící se bouřka, která přeskočila Ještěd, pozdní rozhodnutí organizátorů zrušit vzlety a hlavně naprosto nesmyslný příkaz kluzákům, že musí okamžitě přistát. V Liberci samozřejmě. Marné byly naše návrhy, že sedneme v Hodkovicích. Zkrátka v Liberci! No a stres a velmi hezká hůlava na čele bouřky udělaly své. Viděl jsem Jany Orlíka pár stovek metrů přede mnou, sice z brzdami, ale valícího se dolů takovou rychlostí na zadní straně hůlavy, že jsem se toho lekl a uhnul trochu doleva, kde na přední straně oné hůlavy bylo naprosto klidné stoupání 2 m/s. Dalo se letět kamkoliv po větru před bouřkou a kdekoliv bezpečně přistát. Ale příkaz zněl jasně: Přistát v Liberci. Dopadlo to špatně, samozřejmě, a i já který jsem se pár mitutek zdržel a po přechodu hůlavy naprosto bezpečně a v pohodě přistál v Liberci, jsem byl vyšetřovacími orgány několikrát dotazován, proč jsem ihned neuposlechl rozkazu k přistání. Mojí odpovědí tenkrát a i teď je jediné: Mám mozek a myslím. Kdybych se bezhlavě ve stejný čas jako Jana vrhnul na přístání, mohly ty eroplány být rozlámaný tři. Tímto pozdravuji všechny aktéry. Ať bafuňáře, nebo závodníky. Nejkrásnější pocit byl, když jsem při té třistašedesátce nad Janiným rozlámaným Orlíkem uviděl na zemi v růžovo fialové silonové bundě pobíhat blonďatou hlavu. Je živá a chodí, ohlásil jsem na zem. Všem se asi moc ulevilo. Nejkrásnější vtip měl ale tenkrát teprve přijít. Krajský náčelník po příjezdu na letiště, vědouc že se něco stalo, se otázal ředitele soutěže: "Co se přihodilo soudruhu XXX?" Odpovědí mu bylo: "Nic, soudruhu náčelníku, akorát dvě éra máme v prdeli." A já se zlomil v pase, protože nejsem kamenej. Někdy ahoj v luftě, cha!!"